Filmy na přání na sobotu 20. 3. 2010








Mys dobré naděje (1975)

Všechno jednou musí být poprvé – v případě dobrodružného filmu z posledních dnů druhé světové války to znamená, že se v něm před kamerou poprvé objevila Simona Stašová. Vytvořila zde postavu polské dívky Wandy, která se připojí k posádce labského šífu, plujícího z Německa domů.

 



Previerka lásky (1956)

Drama režiséra Jozefa Medvedě natočené podle scénáře známého spisovatele Jána Mináče odráží společenské a ekonomické problémy své doby. Ústředními postavami příběhu jsou mladí manželé, jejichž život ovlivňuje jak jejich rodinné zázemí, tak vztahy na pracovišti a přežívající stereotypy v posuzování lidí. Již tehdy se divákům představili herci, kteří pak dlouhá léta tvořili spolehlivé profesionální jádro slovenské umělecké komunity.

 



Mykoin PH 510 (1963)

Jiří Lehovec natočil jen dva celovečerní filmy – jen toto konstatovat by však byla naprosto zavádějící informace, chtěli-li bychom si připomenout tohoto všestranného umělce, filmaře, fotografa, novináře a pedagoga. Tento vynikající dokumentarista mohl v dramatickém snímku o vývoji naší varianty penicilínu využít technické zkušenosti, které získal ve své populárně-vědecké filmové práci.




Mys dobré naděje

Vedle debutující Simony Stašové se ve filmu režiséra Oty Fuky objevil další tehdy ještě začínající mladý herec František Skřípek, který se však záhy začal věnovat především dramatickým žánrům – zejména divadlu. Hlavní role tu však vytvořila parta zkušených filmových profesionálů – Josef Větrovec, Ota Sklenčka, Otto Lackovič, Eduard Cupák, Jindřich Narenta. Vlastní příběh se odehrává počátkem května 1945 kdesi na německém území kolem Labe. Každému soudnému člověku musí být zřejmé, že válka každým dnem skončí; přesto fanatičtí Němci pokračují v marném úsilí alespoň o chviličku odvrátit konec. Hrdinové vyprávění tvoří českou posádku nákladní lodi Moldau, naložené výbušninami. Ty mají pomoci při ústupu německé jednotky v jedné z tamních osad, Němci naženou k vyložení nebezpečného nákladu kde koho. Proto se na jednom místě ocitnou s našimi lodníky uprchlík z totálního nasazení Čenda, inspektor Říha a mechanik Kříž. Kapitán lodi Vrána současně dostane od antifašisty Neumanna tajné dokumenty o chystaném zničení Prahy a slíbí dopravit je do vlasti za každou cenu.

Ve všeobecném znatku se odehrávají dílčí epizody posledních dnů války; vedle dramaticky probíhající plavby lodi Moldau jsme svědky pokusu německých důstojníků zachránit si kůži na malém člunu, kolem plující holandská loď se stane terčem náletu, do děje nečekaně zasáhne mladá polská dívka Wanda, z některých osob se vyklubou zbabělci, starající se pouze o bůhvíjak získané cennosti.... Nejspíš by bylo překvapující, kdyby film dopadl jinak, než napovídají ceny, jež získal scénář v soutěži k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou a Čestné uznání pro tvůrce filmu od tehdejšího Svazu protifašistických bojovníků.

Režie: O. Fuka. Kamera: J. Hanuš. Hudba: J. Šust. Hrají: J. Větrovec, O. Sklenčka, J. Hanzlík, O. Lackovič, E. Cupák.


Previerka lásky

Inženýr Petuška je Čech, který zpočátku s velkým nasazením pomáhal na Slovensku budovat velký závod. Časem však zatrpkne, zejména jej trápí šovinistické protičeské smýšlení některých jeho spolupracovníků a jejich podceňování technické inteligence. Současně se dostává do sporu i se svým zetěm, mladým mistrem Horárikem, který se bez jeho vědomí oženil s jeho dcerou Ludmilou. Konflikt na pracovišti se vystupňuje v okamžiku, kdy je ředitel závodu povolán do Bratislavy. S ním rovněž odejde i Horárik, který se stačil poškorpit se svou ženou Ludmilou. Na ředitelovo místo je jmenován Petuška. To však podnítí hlavního inženýra podniku k rozpoutání dalšího kola intrik jak proti Petuškovi, tak v širším smyslu proti Čechům...

Přestože Medveďův film byl natočen v polovině padesátých let, většinu hlavních rolí vytvořili herci, jejichž jména vesměs ještě máme v dobré paměti a kteří postupně vytvořili prestižní kádr slovenské umělecké scény: Romančík, Valach, Dibarbora, Filčík, Prechovská, Horváth st... Inženýra Petušku ztělesnil Jaroslav Lokša, který prakticky celý svůj život zasvětil Státnímu, respektive Národnímu divadlu v Brně, jehož byl členem v letech 1929 až 1964. Jeho filmové role by se však daly – nejen symbolicky – spočítat na prstech jedné ruky; Lokša působil rovněž jako pedagog na JAMU. Bude-li vám povědomá tvář filmové Ludmily a přitom vám nic neříká její jméno v titulcích – Hana Čelková, není to vaše vina. Carmen Farkašovou, která si zvolila tento umělecký pseudonym, už dlouhá léta totiž známe jako Hanu Hegerovou. Tato známá zpěvačka vytvořila nejednu filmovou roli; vedle snímku Previerka lásky se uvedla titulní roli Krejčíkova dramatu Frona, dále hrála mimo jiné ve filmech Tam na konečné, Přežil jsem svou smrt, Policejní hodina, výtečně si vedla po boku R. Hrušínského v Kachyňově dramatu Naděje. Před kamerou se samozřejmě mnohokrát objevila jako zpěvačka v hudebních snímcích.

Režie: J. Medveď. Kamera: J. Míček. Hudba: Š. Jurovský. Hrají: E. Romančík, H. Čelková, G. Valach, J. Lokša, F. Dibarbora, C. Filčík.


Mykoin PH 510

Jméno Jiřího Lehovce je spojeno snad se všemi aktivitami kulturní avantgardy v předválečném období, byl členem Devětsilu, podílel se narozvoji filmové kritiky a publicistiky a sociální fotografie, spolupracoval s E. F. Burianem, Elmarem Klosem, Jiřím Trnkou, působil ve filmových studiích na Barrandově a ve Zlíně, závěr života strávil jako pedagog na FAMU. Úctyhodný výčet jeho aktivit by ještě mohl dlouho pokračovat... Jeho doménou však byl především dokumentární film, Jiří Lehovec natočil dlouhou řadu snímků, z nichž mnohé se staly součástí tzv. zlatého fondu československé kinematografie. Hrané drama Mykoin PH 510 se sice v této souvislosti jeví jako Lehovcovo ojedinělé tematické odbočení z jeho celoživotního zaměření, svým námětem je však svým způsobem v podstatě doplňuje.

Film je situován do období tzv. protektorátu, kdy v malé továrničce na léčiva kdesi na okraji Prahy dojde český personál k rozhodnutí pokusit se na vlastní pěst vyvinout lék ze „zázračné“ penicilínové plísně. Informace o ní získal bývalý vysokoškolák Honza ve starých novinách v článku o britském mikrobiologovi Flemingovi. Pod záminkou vývoje látky, která ochrání potraviny před zplesnivěním, se skupinka vědců a někdejších studentů ve skromných podmínkách pustí do práce. Ta je nakonec korunována získáním látky nazvané Mykoin PH 510. Tím však vlastní příběh ještě nekončí, nesmíme totiž zapomenout na vnější okupační okolnosti... Hlavní roli filmu režisér Lehovec svěřil herci Karlu Meisterovi, jehož profesionální dráha byla zpočátku spojena s řadou oblastních divadel, v šedesátých letech pak zakotvil na brněnských scénách. Film využíval jeho umění velmi sporadicky, postava dr. Bendy v Lehovcově dramatu byla Meisterova první velká a nakonec v podstatě ojedinělá filmová role. Atypické při natáčení filmu Mykoin PH 510 bylo využití mikro a makro kamer pro zachycení specifických záběrů, souvisejících s vědeckým výzkumem.

Režie: J. Lehovec. Kamera: J. Holpuch, Z. Šibrava. Hudba: Z. Liška. Hrají: K. Meister, V. Hašek, V. Čech, K. Vochoč, K. Bešťák.

 

< Předchozí   Další >