Přeskočit k navigaci - Přeskočit k obsahu - Přeskočit dolu




 

 

 

 

 


Právě vysíláme:

Útěky domů

Následuje:

Kinotipy

starNovinky

Vyhledávací formulář

Film dne

.

CSF magazín speciál 2011

Režie: Rok: 2011 Speciální díl oblíbeného filmového CSF magazínu. V pořadu vám představíme českou a slovenskou dramatickou a dokumentární tvorbu z roku 2011. Ukážeme vám všechny české celovečerní snímky, které měly v tomto období premiéru v kinech, poskytneme vám rozhovory s herci a tvůrci, a nabídneme i pohled kritika. Projděte se s námi českou a slovenskou filmovou tvorbou roku 2011!

.

Když Burian prášil

Režie: Martin Frič Rok: 1940 Filmpost.cz
Hrají: Vlasta Burian, Meda Valentová

Komedie o rodinných problémech a loveckých příhodách svérázného potomka proslulého rodu Prášilů, který dbal na morálku a pravdomluvnost, ale měl svá pečlivě skrývaná tajemství z minulosti. Oldřich Nový ve větší a výraznější partnerské roli než bylo ve filmech s Burianem obvyklé. Burianův poslední film režírovaný Martinem Fričem (nepočítáme-li malou roli Vlasty Buriana v poválečném Zaostřit, prosím). O důvodech konce letité spolupráce se šířily zcela protichůdné pověsti. V 60. letech v obnovené premiéře uvedeno pod názvem Když Burian prášil. Výroba: Slavia , předloha: divadelní hra Rudolfa Kautského Děti v notesu.

.

Mŕtvi učia živých

Režie: Martin Hollý Rok: 1983
Hrají: Michal Dočolomanský, Vladimír Kratina

Súdobý psychologický film o osudovom stretnutí dvoch mužov s odlišnými postojmi k závažnému spoločenskému problému úplatkárstva. Na jednej strane stojí mladý ambiciózny chirurg, ktorý zásadne odmieta prijať za svoju prácu peniaze od pacientov. Na druhej strane stojí vedúci autoservisu, pre ktorého takýto vedľajší príjem predstavuje úplnú samozrejmosť. Filmová adaptácia rovnomennej rozhlasovej hry Štefana Šmihlu.

.

Milan Rastislav Štefánik

Režie: Jan Sviták Rok: 1935 Filmpost.cz
Hrají: Zvonimir Rogoz, Jan Sýkora

Životní příběh mezinárodně proslulého slovenského vědce, vojáka a diplomata, který v průběhu 1. světové války významně přispěl k vytvoření podmínek vedoucích ke vzniku Československa. Milan Rastislav Štefánik tragicky zahynul při letecké katastrofě v roce 1919. Realizací oficiální státní zakázky byl pověřen režisér Ján Sviták, který měl po filmu Grandhotel Nevada.

.

CSF magazín speciál 2011

Režie: Rok: 2011 Speciální díl oblíbeného filmového CSF magazínu. V pořadu vám představíme českou a slovenskou dramatickou a dokumentární tvorbu z roku 2011. Ukážeme vám všechny české celovečerní snímky, které měly v tomto období premiéru v kinech, poskytneme vám rozhovory s herci a tvůrci, a nabídneme i pohled kritika. Projděte se s námi českou a slovenskou filmovou tvorbou roku 2011!

.

Zatemněná demokracie

Režie: Oliver Malina - Morgenstern Rok: 2010 Zatemněná demokracie dokumentuje vzrůstající a veřejně manifestovaný extremismus ve všech svých podobách a projevech. Ukazuje, jak spolu souvisejí neonacismus a islámský extremismus. Zahrnuje také osobní výpovědi přeživších holocaustu Arnošta Lustiga, Zuzany Růžičkové, Oldřicha Stránského a Ellieho Wiesela. Film vznikl ve spolupráci autora námětu Oldřicha Stránského, který je držitelem vysokých státních vyznamenání Rakouska a SRN, a režiséra filmu Olivera Maliny jako reakce na vzmáhající se extremismus a rasismus v české společnosti.

.

Konečně sami

Režie: Miroslav Cikán Rok: 1940
Hrají: Theodor Pištěk, Dano Živojnovič

Přepečlivá maminka a tchyně se natolik plete do mladého manželství, že málem zcela zničí sotva rozkvétající rodinné štěstí. Miroslav Homola začínal jako milovník, ale většina jeho rolí měla komediální podtext. Dobrý dobový standard.

.

Jánošík (1935)

Režie: Martin Frič Rok: 1935 Filmpost.cz
Hrají: Paĺo Bielik, Zlata Hajduková

Romantický příběh o legendárním slovenském zbojníkovi vycházel volně z motivů zpracovaných ve hře Jiřího Mahena. Film překvapil a zaujal doma i na zahraničních festivalových přehlídkách výraznou výtvarnou stylizací a dynamickou montáží. (Umělecký poradce Karel Plicka původně připravoval vlastní verzi filmu o Jánošíkovi.) Pro titulní roli vybral režisér Martin Frič neprofesionálního představitele – četnického čekatele Paľo Bielika, později významného slovenského filmového herce a režiséra. Výroba: Lloyd, premiéra: 17. 1. 1936, obnovení uvedení: po listopadu 1945. Předloha: stejnojmenná divadelní hra Jiřího Mahena. Spolupráce na dialozích: Štefan Letz, umělecká spolupráce: Karel Plicka, Josef Cincík. Choreografie: Joe Jenčík.

Doporučujeme

Po Když Burian prášil
Út Mŕtvi učia živých
St Milan Rastislav Štefánik
Čt CSF magazín speciál 2011
Zatemněná demokracie
So Konečně sami
Ne Jánošík (1935)

Filmy na přání na sobotu 13. 3. 2010

{flv img="http://csfilm.cz/media/pastipastipasticky.jpg" showstop="true"}pastipastipasticky{/flv}

{flv img="http://csfilm.cz/media/prerusenahra.jpg" showstop="true"}prerusenahra{/flv}

{flv img="http://csfilm.cz/media/vhorachduni.jpg" showstop="true"}vhorachduni{/flv}

Pasti, pasti, pastičky (1998)

Věrna své pověsti natočila Věra Chytilová kontroverzní film, v němž se opět nekompromisně vyjadřuje k problémům, které ji iritují. Pasti, pasti, pastičky jsou z rodu její někdejší Hry o jablko, právě tak jako před lety i nyní se terčem jejího ostrého pohledu stali muži, odmítající nést odpovědnost za své činy...

 


Prerušená hra (1979)

Mladí protagonisté napínavého slovenského filmu režiséra Jozefa Režuchy mají různé zájmy: jeden se stará o svého psa, druhý si rád hraje na indiány. Do jejich dětských dobrodružství však nečekaně zasáhne realita dospělého světa v podobě kriminálníků na útěku před spravedlností. Film Prerušená hra byl samozřejmě určen především mladším divákům.



V horách duní (1946)

Jeden z našich prvních poválečných filmů natočil režisér Václav Kubásek. Hrdinou příběhu se stal krejčí z malé vsi na Vysočině, který se ujal sestřeleného anglického pilota. V důsledku shody nepříznivých náhod je však považován za zrádce.





Pasti, pasti, pastičky

Startujícím prvkem příběhu jsou architekt Petr a vadnoucí zájem o sex zkorumpovaného poslance a bývalého spolužáka Dohnala. Ten totiž s Petrovou asistencí znásilní mladou veterinářku Lenku, dívka však využije svou profesi, oba muže uspí a profesionálně vykastruje. Všichni tři se tak dostávají do eskalující spirály problémů. Dohnal se snaží celou věc ututlat před veřejností, Petr se jen s velkým vypětím zbavuje dívek, které mu víc než zřetelně dávají najevo svou přízeň a Lenka, ta se zhroutí vinou svého přítele, ekologického aktivisty Michala. Ten ji nejprve raní svým necitlivým přístupem, poté zradou, když se stane milencem její nejlepší kamarádky Anny a nakonec bezohledným pokusem využít znásilnění Lenky k vydírání Dohnala, náměstka ministra životní prostředí, kterým by zabránil výstavbě nového dálničního obchvatu.

Po uvedení filmu se rozpoutaly diskuse jak o tématu, tak o jeho režijním zpracování. Našli se jak rozhodní zastánci, kteří se jednoznačně stavěli za režisérčino pojetí problému, tak neméně zarputilí odpůrci, kteří  film Pasti, pasti, pastičky charakterizovali jako jeden z dalších projevů nenávisti Věry Chytilové, které navíc docházejí tvůrčí schopnosti, k mužům. Na čí stranu se kdo přikloní je samozřejmě na individuálním rozhodnutí každého diváka. Scénář filmu spolu s Věrou Chytilovou napsali Michal Lázňovský a „Sklepáci“ David Vávra a Tomáš Hanák, který rovněž vytvořil roli Petra. Postavu náměstka Dohnala Věra Chytilová svěřila Miroslavu Donutilovi. Lenku, která uvedla události do pohybu, hrála Zuzana Stivínová. Dcera známého jazzmana Jiřího Stivína, vnučka herečky Evy Svobodová a neteř někdejší semaforské Zuzany (ta kdysi emigrovala do Francie) vystudovala hudebně-dramatický obor pražské konzervatoře, krátce účinkovala v Národním divadle, po nedlouhém extempore ve Francii po návratu domů preferuje rozmanitá angažmá, v nichž může uplatnit jak svůj jazykový, tak i hudební talent. Do širšího povědomí se dostala právě díky roli Lenky ve filmu Věry Chytilové, za kterou byla nominována na Českého lva.

Režie: V. Chytilová. Kamera: Š. Kučera. Hudba: J. Chlumecký. Hrají: T. Hanák, M. Donutil, K. Hajná,
E. Holubová, D. Bláhová, K. Roden, Z. Stivínová.


Prerušená hra

Vesničtí chlapci Jurko Želibský a Ryšavý Rudenko jsou sice vrstevníci, ale každý má jiné zájmy. Jurko se především věnuje svému psu Axelovi, Rudenko je náčelníkem místního „indiánského“ kmene. Oba mládenci se dostanou do sporu kvůli dívenkám, které si šly hrát do lomu, kde mají chlapci totem, což „indiáni“ berou jako urážku. V jedné pranici vyhraje Jurko, když se však hoši scházejí k dalšímu měření sil zjistí, že se tu pohybují dva uprchlí trestanci, po kterých bylo v televizi vyhlášeno pátrání. V důsledku vlastní neopatrnosti se pak oba chlapci postupně stanou rukojmími zločince, který má v plánu uprchnout do Rakouska. Protože však jeden z kriminálníků ukradne motocykl, který předtím pravému majitelu odcizil místní kleptoman, jsou již příslušníci VB v akci...

Tvůrci filmu měli zájem na tom, aby natočili především akční film, který by přitom zaujal vrstevníky mladých protagonistů příběhu. Proto se v jejich snímku setkáme i s odlehčenými situacemi, místy jsou sem rovněž zakomponovány až humorně působící sekvence. Postavy kriminálníků Jozef Režucha svěřil na Slovensku oblíbeným herců Slavovi Záhradníkovi a Karolu Čálikovi. Slavo Záhradník (ročník 1937) se poprvé před kamerou objevil v historizujícím snímku Štyridsaťštyri (to bylo v roce 1957), od té doby hrál v  řadě slovenských, ale i českých filmů, jejichž počet se točí kolem čísla třicet. Ať vytvářel větší či menší role nešlo jeho výraznou tvář i charakteristický hlas přehlédnout. O tom, že byl u svého publika oblíben (uplatnil se rovněž jako zpěvák) svědčí řada historek, které o něm vyprávěli jeho přátelé a kolegové a to jak již od školních let, tak po účinkování na scéně Slovenského národního divadla. Dovolte alespoň jednu od jeho kolegyně Idy Rapaičové: „Napríklad  Bukovčanov Takmer božský omyl bola hra o človeku, ktorý sa pretrhol v práci a vznikli z neho dve osoby. Jednu hral Slavo Záhradník a druhú Juraj Kukura. Raz prišiel Slavo spoločensky unavený a v posteli, ktorá bola na scéne, aj zaspal. Nemohli sme ho nijako prebudiť. Kukura tedy odohral svoje i Slavove texty.“ Slavo Záhradník zemřel přečasně v roce 1991, neoficiální informace zněla, že se stal obětí dopravní nehody.

Režie: J. Režucha. Kamera: B. Krivošík. Hudba: K. Svoboda. Hrají: S. Záhradník, K. Čálik, S. Matyáš, I. Macho, F. Kovár.


V horách duní (1946)

Někdy je docela překvapující zjištění, pod jakým pracovním názvem se natáčel film, který se pak promítal v kinech s úplně jiným úvodním titulkem. Například drama režiséra Václava Kubáska se mělo jmenovat téměř poeticky: Jakub Skýva, člověk spravedlivý. Přiznejme si však, že úderný titul V horách duní se hodil ke snímku s partyzánskou problematikou mnohem lépe... Kubáskův film, natočený podle scénáře Josefa Macha, nám však mimo jiné pomůže alespoň v hrubých obrysech si představit, jakými cestičkami se začala ubírat čerstvě znárodněná kinematografie. Továrníky už sice v podstatě střídaly kádry nastupující epochy, ale do oné skutečné smršti nových „pokrokových“ témat ještě přece jen ještě několik málo let chybělo. Chcete příklad? Theodor Pištěk tu ještě získal fyzicky nepříliš náročnou roli chalupníka Výmoly, zatímco o čtyři roky později už musel ve filmu Veselý souboj usilovat o Tyršův odznak zdatnosti.

Kubásek ve svém filmu vyhověl dobově podmíněnému volání po aktuálním tématu, spojeném s právě skončenou válkou. Našel jej v příběhu krejčího Skývy z malé vesnice na Vysočině, který se v předjaří roku 1945 ujme sestřeleného anglického pilota. Nešťastnou shodou okolností je vzápětí ve vsi považován za zrádce, který málem vydal letce do rukou SS – pilot totiž místo k partyzánům, jak měl, se sám omylem vydal vstříc nepříteli. Závěr historky nemohl dopadnout jinak, než jak v té době bylo téměř povinné: vesničané vezmou osud svůj i pilota do svých rukou, ozbrojí se a spolu s partyzány si s esesáky vyřídí účty. V hlavní roli se divákům představil spolehlivý J. Průcha, který spolu s dalšími osvědčenými herci  zcela určitě netušil, že se při natáčení setkával s tehdy prakticky neznámými mladíky, kteří později v análech naší kinematografie zaujmou místo daleko před ním. O role synů tamního starosty se totiž podělila sourozenecká dvojice Lubomír a Oldřich Lipští.

Režie: V. Kubásek. Kamera: J. Střecha. Hudba: D. C. Vačkář. Hrají: J. Průcha, M. Homola, M. Vášová, B. Záhorský.

 

 

Film na přání

Sobota od 20:00

 

načítám ..

Hrdina má strach

Režie: František Filip Rok: 1965

Hrají: Rudolf Hrušínský, Ladislav Pešek

Mírně kousavá satirická komedie se odehrává v kancelářích vysokého "úřadu": řadový úředník překoná obavy a vyjádří i před nejvyššími nesouhlasný názor. K vlastnímu překvapení je jmenován na uvolněné vedoucí místo. Dietlova hra vyvolala ve své době rozruch, její filmové zpracování na sebe diváckou pozornost nestrhlo.

.

Sladký čas Kalimagdory

Režie: Leopold Lahola Rok: 1968

Hrají: Rüdiger Bahr, Gisela Hahn

  Lyrický a pitoreskný príbeh človeka, ktorý nežije podľa času, ale podľa ročného kolobehu prírody. Na jar je skoro dieťaťom, v lete dospieva v muža, s jeseňou prichádza pozvoľná strata jeho vnútornej energie a zimu prespáva v zapadnutom salaši.  

.

Adam a Eva

Režie: Karel Špelina Rok: 1940

Hrají: Růžena Šlemrová, Hana Vítová

Milostná komedie z podnikatelského prostředí. Továrníkův syn získá sympatie své vyvolené -- dcery majitelky lázeňských podniků U dvou labutí, přestože tají svůj původ a profesi. Běžný výrobek bez výraznějších ambicí. Pro operetního mladokomika F. Kryštofa-Veselého (v pozdějších letech se na Slovensku psal Krištof) to byla poslední role v českém filmu. V epizodní roli se objeví autorka literární předlohy Anna Ziegloserová. V bohatém revuálním programu vystupuje dívčí orchestr Karen Ostré, jehož vedoucí zpívá píseň ,,Nevím, zda je to tím..."

.

CS Film magazn

Kterak Dyk s Hádkem hledali Signál

Za týden bude mít prmeiéru nový český film Tomáše Řehořka. Jako obvykle odhalí další z rysů české povahy, to už ale prozradí sám režisér.

Celý článek...

Odcházení zcela ovládlo nominace na České lvy

V každé z dvanácti kategorií si snímek Václava Havla odnesl alespoň jednu nominaci. Dále u akademiků bodoval snímek Poupata s deseti nominacemi. Po osmi nominacích mají snímky Nevinnost Jana Hřebejka a Alois Nebel Tomáše Luňáka. Šest nominací dostal snímek Roberta Sedláčka Rodina je základ státu. Na sobotním večeru ...

Celý článek...

Trou de fer – dokument s posolstvom

Scenárista, režisér, kameraman a cestovateľ Pavol Barabáš predstavil divákom ďalší cestopisný dokument, tentoraz z výpravy na ostrov Reunion v Indickom oceáne. Priama, lineárna narácia bez dejových odbočiek ponúka pohľad na expedíciu piatich členov športového týmu, ktorí sa rozhodli zlaniť najťažší kaňon sveta – Trou de fer. Necelú hodinu ...

Celý článek...

Januárové novinky zo slovenského filmu

Hlavná cena pre Dom * Uzávierka prihlášok na MFF Envirofilm 2012 * Úspech pre Lóve už aj v Čechách * Neistá budúcnosť Projektu 100 Hlavná cena pre Dom Úspešná snímka Zuzany Liovej Dom sa dočkala ďalšieho ocenenia – tentoraz hlavnej ceny na MFF v talianskom Terste, kde ceny ...

Celý článek...

Soukromý vesmír – kronika naší doby

Když si v encyklopedii nalistujete výraz „časosběrný dokument“ najdete tam fotku Heleny Třeštíkové. A v dlouhém seznamu filmů i tento. Už jen proto je velmi obtížné hodnotit snímek měřítky, která používáme na ostatní filmy. Zatímco jejich příprava trvá měsíce, maximálně roky, tady před sebou máme necelá čtyři desetiletí. ...

Celý článek...

Výročí

  • František Kropáček
    (nar. 09.02.1921) Začínal koncem 30. let u různých divadelních společností a za okupace hrál v Olomouci. Jeho poválečná dráha se ubírala většinou po oblastních scénách v Ústí nad Labem, Liberci, Kladně a Příbrami. Ve filmu si zahrál pouze epizodky.
  • Zdenka Rosolová
    (nar. 09.02.1936) Začínala jako externistka vinohradského Ústředního divadla čs. armády. Pak působila ve Vojenském estrádním souboru v zájezdové scéně Maringotka a pražském Divadle Na zábradlí. S nástupem normalizace zanechala jevištní činnosti, ale hereckou „kondici" si udržovala alespoň prostřednictvím drobných filmových rolí (Hvězda padá vzhůru, Pavlínka, Poslední ples na rožnovské plovárně, Dvojí svět hotelu Pacifik, Oddechový čas, Tajemství Ocelového města, Modrá planeta, 1979), Jára Cimrman ležící, spící, Kouzelníkův návrat, Noc klavíristy, Jak svět přichází o básníky (1882) a Jak básníci přicházejí o iluze
  • Josef Klapuch
    (nar. 10.02.1906 zem. 18.12.1985 ) Policista, zápasník a filmový herec. Pocházel z rodiny havíře a sám dva roky prodělával hornickou praxi, pak se stal řeznickým tovaryšem. Těžkou atletiku pěstoval nejprve v Brně. Po příchodu do Prahy reprezentoval policejní Atletický fotbalový klub Stráž bezpečnosti. Zprvu se věnoval vzpírání břemen i zápasu, ale od konce 20. let se zaměřil pouze na zápas. Jeho nejcennějším sportovním úspěchem byla stříbrná olympijská medaile v zápase ve volném stylu v Berlíně 1936. Filmaři využili jeho vysokou a urostlou postavu do řady epizodních rolí.
  • Miroslav Cikán
    (nar. 11.02.1896 zem. 01.02.1962 ) Pocházel z dělnické rodiny. Po absolvování měšťanské školy prošel různými malířskými a sochařskými kursy. Ve filmovém oboru pracoval od roku 1914, ale na rozdíl od řady svých současníků (Svatopluk Innemann, J .S. Kolár, Karel Anton, M. J. Krňanský, Václav Kubásek, Karel Lamač aj.) dlouho neprojevoval tvůrčí ctižádost, a tak vstoupil do filmové tvorby značně opožděně. Začínal od píky jako pomocný dělník, později praktikant, překladatel a autor českých titulků zahraničních filmů u různých firem, pracoval jako úředník filmové půjčovny ve všech funkcích až po ředitele. Od roku 1933 pracoval jako scenárista a režisér .V roce 1934 natočil v rychlém sledu pět filmů a v roce 1939 sedmi filmy zlomil rekordy tehdy nejzaměstnávanějších režisérů, jakými byli Martin Frič a Vladimír Slavínský. Je přirozené, že toto překotné tempo práce muselo negativně ovlivnit uměleckou kvalitu většiny Cikánových filmů. Navíc si nevybíral náměty. Byl odhodlán zfilmovat vše, co se mu k zfilmování předložilo. Z jeho bohaté filmografie uvádíme U nás v Kocourkově, Svět, kde se žebrá, Příklady táhnou, Konečně sami, Batalion. Po osvobozeni a zestátněni československého filmového podnikání natočil filmy Hrdinové mlčí, Alena, O ševci Matoušovi, Boj sa skončí zajtra, Pára nad hrncem a Muž v povětří, Jurášek, Na konci města a Konec cesty, Výstraha.
  • Pavel Skřípal
    (nar. 11.02.1956) Oba rodiče pracovali ve zdravotnictví (otec v administrativních funkcích a matka jako zdravotní sestra). Po maturitě na příbramském gymnáziu začal studovat Stavební fakultu ČVUT v Praze, ale místo oboru pozemní stavby nakonec absolvoval herectví na JAMU (1980). První angažmá získal v ostravském Divadle Petra Bezruče, odkud přešel po šest i letech do Mahenova divadla v Brně a působí v Praze. Na plátně se s ním diváci setkali většinou v nevelkých rolích.
  • Antonín Stockinger
    (nar. 11.02.1926 zem. 15.02.1991 ) Profesionálně začal hrát hned po válce v zájezdovém Vesnickém divadle a další průpravu získal ve Studiu Národního divadla. Pak vystřídal řadu oblastních scén (Český Těšín, Teplice, Karlovy Vary, Uherské Hradiště, Nový Jičín, Mladá Boleslav), až roku 1965 zakotvil v Městském divadle Příbram. Českou kinematografii obohatil jen epizodními rolemi (Ohlédnutí, Noc klavíristy, Vítězný lid, Smrt stopařek).
  • Igor Ševčík
    (nar. 11.02.1951 zem. 05.07.2003 ) Publikoval během středoškolských studií v různých periodikách své kresby, reportáže, ale také povídky. Jako žák trenčínského gymnázia, z něhož byl z politických důvodů rok před maturitou vyloučen, byl redaktorem studentského časopisu Impulz. Po dvouletém dělnickém zaměstnání u městské kanalizace v Trenčíně přesídlil počátkem 70. let do Prahy, kde byl kulisákem v Národním divadle, televizním technikem a kde také vystudoval fotografii a scénografii. Dálkově pak absolvoval obor kamery a produkci na střední průmyslové škole filmové v Čimelicích. Už během studií natočil své první animované filmy, jež pak realizoval v Krátkém filmu Praha. Vedle filmu se věnoval volné grafice a ilustracím (např. kniha Milana Lasici Bolo nás jedenást), byl scénografem v Laterně magice, ale navrhl například i interiéry několika restaurací. V roce 1990 se stal šéfem Studia animovaných filmů ve Zlíně a od roku 1991 byl poradcem ministra kultury Milana Uhdeho a později ředitelem filmového a audiovizuálního odboru Ministerstva kultury ČR. V této funkci se zasadil o převedení časopisu Filmový přehled z Lucernafilmu do NFA. Po roce 1995 se vzdal veřejné činnosti. Byl také zakládajícím členem České unie karikaturistů.