Pasti, pasti, pastičky (1998)

Věrna své pověsti natočila Věra Chytilová kontroverzní film, v němž se opět nekompromisně vyjadřuje k problémům, které ji iritují. Pasti, pasti, pastičky jsou z rodu její někdejší Hry o jablko, právě tak jako před lety i nyní se terčem jejího ostrého pohledu stali muži, odmítající nést odpovědnost za své činy...

Prerušená hra (1979)

Mladí protagonisté napínavého slovenského filmu režiséra Jozefa Režuchy mají různé zájmy: jeden se stará o svého psa, druhý si rád hraje na indiány. Do jejich dětských dobrodružství však nečekaně zasáhne realita dospělého světa v podobě kriminálníků na útěku před spravedlností. Film Prerušená hra byl samozřejmě určen především mladším divákům.

V horách duní (1946)

Jeden z našich prvních poválečných filmů natočil režisér Václav Kubásek. Hrdinou příběhu se stal krejčí z malé vsi na Vysočině, který se ujal sestřeleného anglického pilota. V důsledku shody nepříznivých náhod je však považován za zrádce.

Pasti, pasti, pastičky

Startujícím prvkem příběhu jsou architekt Petr a vadnoucí zájem o sex zkorumpovaného poslance a bývalého spolužáka Dohnala. Ten totiž s Petrovou asistencí znásilní mladou veterinářku Lenku, dívka však využije svou profesi, oba muže uspí a profesionálně vykastruje. Všichni tři se tak dostávají do eskalující spirály problémů. Dohnal se snaží celou věc ututlat před veřejností, Petr se jen s velkým vypětím zbavuje dívek, které mu víc než zřetelně dávají najevo svou přízeň a Lenka, ta se zhroutí vinou svého přítele, ekologického aktivisty Michala. Ten ji nejprve raní svým necitlivým přístupem, poté zradou, když se stane milencem její nejlepší kamarádky Anny a nakonec bezohledným pokusem využít znásilnění Lenky k vydírání Dohnala, náměstka ministra životní prostředí, kterým by zabránil výstavbě nového dálničního obchvatu.

Po uvedení filmu se rozpoutaly diskuse jak o tématu, tak o jeho režijním zpracování. Našli se jak rozhodní zastánci, kteří se jednoznačně stavěli za režisérčino pojetí problému, tak neméně zarputilí odpůrci, kteří  film Pasti, pasti, pastičky charakterizovali jako jeden z dalších projevů nenávisti Věry Chytilové, které navíc docházejí tvůrčí schopnosti, k mužům. Na čí stranu se kdo přikloní je samozřejmě na individuálním rozhodnutí každého diváka. Scénář filmu spolu s Věrou Chytilovou napsali Michal Lázňovský a „Sklepáci“ David Vávra a Tomáš Hanák, který rovněž vytvořil roli Petra. Postavu náměstka Dohnala Věra Chytilová svěřila Miroslavu Donutilovi. Lenku, která uvedla události do pohybu, hrála Zuzana Stivínová. Dcera známého jazzmana Jiřího Stivína, vnučka herečky Evy Svobodová a neteř někdejší semaforské Zuzany (ta kdysi emigrovala do Francie) vystudovala hudebně-dramatický obor pražské konzervatoře, krátce účinkovala v Národním divadle, po nedlouhém extempore ve Francii po návratu domů preferuje rozmanitá angažmá, v nichž může uplatnit jak svůj jazykový, tak i hudební talent. Do širšího povědomí se dostala právě díky roli Lenky ve filmu Věry Chytilové, za kterou byla nominována na Českého lva.

Režie: V. Chytilová. Kamera: Š. Kučera. Hudba: J. Chlumecký. Hrají: T. Hanák, M. Donutil, K. Hajná,
E. Holubová, D. Bláhová, K. Roden, Z. Stivínová.


Prerušená hra

Vesničtí chlapci Jurko Želibský a Ryšavý Rudenko jsou sice vrstevníci, ale každý má jiné zájmy. Jurko se především věnuje svému psu Axelovi, Rudenko je náčelníkem místního „indiánského“ kmene. Oba mládenci se dostanou do sporu kvůli dívenkám, které si šly hrát do lomu, kde mají chlapci totem, což „indiáni“ berou jako urážku. V jedné pranici vyhraje Jurko, když se však hoši scházejí k dalšímu měření sil zjistí, že se tu pohybují dva uprchlí trestanci, po kterých bylo v televizi vyhlášeno pátrání. V důsledku vlastní neopatrnosti se pak oba chlapci postupně stanou rukojmími zločince, který má v plánu uprchnout do Rakouska. Protože však jeden z kriminálníků ukradne motocykl, který předtím pravému majitelu odcizil místní kleptoman, jsou již příslušníci VB v akci...

Tvůrci filmu měli zájem na tom, aby natočili především akční film, který by přitom zaujal vrstevníky mladých protagonistů příběhu. Proto se v jejich snímku setkáme i s odlehčenými situacemi, místy jsou sem rovněž zakomponovány až humorně působící sekvence. Postavy kriminálníků Jozef Režucha svěřil na Slovensku oblíbeným herců Slavovi Záhradníkovi a Karolu Čálikovi. Slavo Záhradník (ročník 1937) se poprvé před kamerou objevil v historizujícím snímku Štyridsaťštyri (to bylo v roce 1957), od té doby hrál v  řadě slovenských, ale i českých filmů, jejichž počet se točí kolem čísla třicet. Ať vytvářel větší či menší role nešlo jeho výraznou tvář i charakteristický hlas přehlédnout. O tom, že byl u svého publika oblíben (uplatnil se rovněž jako zpěvák) svědčí řada historek, které o něm vyprávěli jeho přátelé a kolegové a to jak již od školních let, tak po účinkování na scéně Slovenského národního divadla. Dovolte alespoň jednu od jeho kolegyně Idy Rapaičové: „Napríklad  Bukovčanov Takmer božský omyl bola hra o človeku, ktorý sa pretrhol v práci a vznikli z neho dve osoby. Jednu hral Slavo Záhradník a druhú Juraj Kukura. Raz prišiel Slavo spoločensky unavený a v posteli, ktorá bola na scéne, aj zaspal. Nemohli sme ho nijako prebudiť. Kukura tedy odohral svoje i Slavove texty.“ Slavo Záhradník zemřel přečasně v roce 1991, neoficiální informace zněla, že se stal obětí dopravní nehody.

Režie: J. Režucha. Kamera: B. Krivošík. Hudba: K. Svoboda. Hrají: S. Záhradník, K. Čálik, S. Matyáš, I. Macho, F. Kovár.


V horách duní (1946)

Někdy je docela překvapující zjištění, pod jakým pracovním názvem se natáčel film, který se pak promítal v kinech s úplně jiným úvodním titulkem. Například drama režiséra Václava Kubáska se mělo jmenovat téměř poeticky: Jakub Skýva, člověk spravedlivý. Přiznejme si však, že úderný titul V horách duní se hodil ke snímku s partyzánskou problematikou mnohem lépe... Kubáskův film, natočený podle scénáře Josefa Macha, nám však mimo jiné pomůže alespoň v hrubých obrysech si představit, jakými cestičkami se začala ubírat čerstvě znárodněná kinematografie. Továrníky už sice v podstatě střídaly kádry nastupující epochy, ale do oné skutečné smršti nových „pokrokových“ témat ještě přece jen ještě několik málo let chybělo. Chcete příklad? Theodor Pištěk tu ještě získal fyzicky nepříliš náročnou roli chalupníka Výmoly, zatímco o čtyři roky později už musel ve filmu Veselý souboj usilovat o Tyršův odznak zdatnosti.

Kubásek ve svém filmu vyhověl dobově podmíněnému volání po aktuálním tématu, spojeném s právě skončenou válkou. Našel jej v příběhu krejčího Skývy z malé vesnice na Vysočině, který se v předjaří roku 1945 ujme sestřeleného anglického pilota. Nešťastnou shodou okolností je vzápětí ve vsi považován za zrádce, který málem vydal letce do rukou SS – pilot totiž místo k partyzánům, jak měl, se sám omylem vydal vstříc nepříteli. Závěr historky nemohl dopadnout jinak, než jak v té době bylo téměř povinné: vesničané vezmou osud svůj i pilota do svých rukou, ozbrojí se a spolu s partyzány si s esesáky vyřídí účty. V hlavní roli se divákům představil spolehlivý J. Průcha, který spolu s dalšími osvědčenými herci  zcela určitě netušil, že se při natáčení setkával s tehdy prakticky neznámými mladíky, kteří později v análech naší kinematografie zaujmou místo daleko před ním. O role synů tamního starosty se totiž podělila sourozenecká dvojice Lubomír a Oldřich Lipští.

Režie: V. Kubásek. Kamera: J. Střecha. Hudba: D. C. Vačkář. Hrají: J. Průcha, M. Homola, M. Vášová, B. Záhorský.