Království za kytaru (1989)

Relativně nenápadný film z doby, kdy se zásadně měnil náš společenský a politický systém a zřejmě málokdo měl tehdy myšlenky na to, aby šel do kina na film určený dospívající mládeži – premiéru měl totiž v březnu 1990. Dnes, po dvaceti letech, však leckoho může nečekaně oslovit svou bezprostředností.

Most na tú stranu (1961)

Mladá žena, spíše ještě dívka, na prahu vstupu do života – co všechno může na nezkušené naivní stvoření čekat? Když se pak v její bezprostřední blízkosti objeví atraktivní mužný mladík není se co divit, že se do něj zamiluje. A protože jej hrála tehdejší slovenská filmová hvězda Jozef Adamovič, vzdychala po něm v kině nejedna – a určitě nejen mladá – divačka.

Ducháček to zařídí (1938)

Slavný král komiků v jedné ze svých nejlepších veseloher vytvořil titulní postavu důvtipného zaměstnace v advokátní kanceláři, jejíž šéf je ochoten se kvůli lásce k vrtošivé dívce nechat finančně zruinovat. Nebyl by to ovšem Vlasta Burian – tedy Ducháček – aby nepřišel na důvtipnou fintu, jak majetek všech zúčastněných stran uhájit.

Království za kytaru

Protagonistou příběhu scenáristky a režisérky Drahomíry Králové je šestnáctiletý mládenec Hynek Engel, který se doslova zblázní do elektrické rockové kytary. Jednu si vyhlédne, nádherný nástroj je však nad jeho finanční možnosti. Hynek se tedy rozhodne přemluvit rodiče, aby mu vypomohli, bohužel však u nich nepochodí. Nezbývá mu tedy nic jiného, než pokusit se potřebné peníze sehnat na vlastní pěst... Film Drahomíry Králové byl sice ex post charakterizován jako normalizační moralita, která měla mládež vést k žádoucím vzorcům chování, dnes však převládají hlasy, že toto hodnocení bylo poněkud ukvapené a že je vlastně neokázale realistický. Drahomíra Králová vystudovala režii na FAMU, po ukončení studií nastoupila do Filmového studia Barrandov do výrobní skupiny dětského filmu. Nejmladším divákům zůstala Králová věrná po celou svou kariéru. Zpočátku spolupracovala s režiséry V. Vorlíčkem a M. Vošmikem, převážnou část své tvorby však natočila s Věrou Plívovou–Šimkovou – Mrkáček Čiko (ten dokončila za onemocnělou kolegyni), Tony, tobě přeskočilo, Jak se točí Rozmarýny, Páni kluci, Přijela k nám pouť nebo rodinná komedie Artuš, Merlin a Prchlíci.

Jako samostatná režisérka Drahomíra Králová debutovala až v roce 1984 filmem Vyhrávat potichu, sama je podepsána i pod snímky Kam doskáče ranní ptáče, Vyhrávat potichu nebo Potkal jsem ho v ZOO. Králová se za léta svého působení u filmu naučila mistrně vést před kamerou i ty nejmenší dětské neherce, čehož je dokladem film Čarodějky z předměstí, kde spojila realitu všedního života s dětským světem plným fantazie a čarodějných kouzel. Drahomíra Králová nečekaně zemřela an infarkt v únoru 2007. Hlavní dětské (či „mladé“) role vytvořili neherci, v postavách rodičů protagonisty příběhu se pak setkáváme s Lenkou Termerovou a Oldřichem Víznerem. Hudbu k filmu složil známý jazzman Milan Svoboda. A koho zajímá, čí kytary ve skutečnosti ve filmu zazní, tomu prozradíme, že na ně hrají Luboš Andršt a Petr Zeman.

Režie: D. Králová. Kamera: V. Růžička. Hudba: M. Svoboda. Hrají: M. Kukla, M. Učíková, L. Termerová, O. Vízner, M. Herbichová.

Most na tú stranu

Hrdinka psychologického snímku režiséra Vladislava Pavloviče Most na tú stranu je teprve šestnáctileté prosté děvče Mária, která převážnou část svého dosavadního života strávila na venkovské samotě. Vyučila se však a nyní přichází do velkého závodu; a protože jsme na přelomu padesátých a šedesátých let, není v té době v podstatě nijak neobvyklé, že oním podnikem je kotlárna a že Mária má pracovní zařazení svářečka. Okatá dívka okamžitě upoutá pozornost atraktivního dílenského plánovače Milana, pro kterého je hračkou nezkušené děvče získat. Zamilovaná Mária svou první lásku všemožně brání před kamarádkami a spolubydlícími, které se jí pokoušejí otevřít oči; dívka to chápe jako projev jejich závisti. Až při oslavě jejích sedmnáctých narozenin... – ale nepředbíhejme.

Film Vladislava Pavloviče patří k těm titulům, u nichž se můžeme v dokumentačních podkladech setkat s častým „překlepem“: hlavní dívčí roli totiž nevytvořila pražská Jana Hlaváčová, ale jako svou první – a hned hlavní – devatenáctiletá brněnská herečka Jana Hlaváčková, tehdy ještě studentka JAMU. Svou nejznámější filmovou postavu pak vytvořila ve filmu F. Vláčila Údolí včel. Jejím partnerem se zde stal Jozef Adamovič, jeden z nejznámějších slovenských herců. Adamovič v roce 1960 absolvoval herectví na VŠMU v Bratislave a stal sa členem Slovenského národního divadla; současně o něj ihned projevili zájem filmaři: byl tehdy obsazen do snímku Valčík pro milión. Počet jeho filmových titulů pak dodnes přesáhl stovku – a to ten poslední z nich nese datum 1997! Manžel herečky Božidary Turzonové, jenž odešel v roce 1991 z divadla, však poutal pozornost veřejnosti nejen svou uměleckou činností, ale i dramatickými životními osudy. Přežil mimo jiné těžkou autohavárii, celé Slovensko s napětím sledovalo jeho vítězný boj s těžkou chorobou, kterou zdolal speciální dietou, založenou na kozím mléku, již si sám vytvořil a aplikoval. Jako podnikatel a politik však Adamovič již neuspěl, dnes působí jako pedagog na Akademii umění v Banské Bystrici.

Režie: V. Pavlovič. Kamera: F. Lukeš. Hudba: M. Brož. Hrají: J. Hlaváčková, J. Adamovič, I. Rajniak, D. Blaškovič, O. Zöllnerová, D. Nováková.

Ducháček to zařídí (1938)

Jednu z nejoblíbenějších komedií s Vlastou Burianem v hlavní roli natočil Karel Lamač v roce 1938 – v tomto roce byl oblíbený herec a režisér velmi pilný, realizoval tehdy totiž čtyři další filmy. Příští rok stihl ještě jednu veselohru – opět s Burianem v hlavní roli – U pokladny stál, jež měla premiéru v únoru 1939. To byl poslední Lamačův český film, režisér po něm zvolil odchod do emigrace. Tak jako u řady dalších Burianových filmů se předlohou Ducháčka stala hra z repertoáru jeho divadla, tentokrát fraška Rudolfa Bernauera a Rudolfa Österreichera Konto X. Burian zde vytvořil postavu advokátního solicitárora Jana Damiána Ducháčka, zaměstnance advokátní firmy dr. Fauknera, která mimo jiné spravuje finanční záležitosti poněkud nafoukané a rozhazovačné rodiny Rispaldiců. Ducháček má velké starosti: jeho šéf totiž tajně miluje jejich dceru Juliii a proto Rispaldicům tají, že jsou prakticky na mizině. Naopak všechny jejich vrtochy hradí ze svého (tedy z konta X) a tím se sám finančně vyčerpává. Opravdu do úzkých se Ducháček dostane v okamžiku, kdy mu dr. Faukner nařídí, aby proplatil směnku, kterou podvodně podepsal Juliin lehkomyslný bratr Ervín. Ducháček, jak určitě všichni dobře víme, si však se všemi potížemi dokáže bravurně poradit.

V postavě dr. Fauknera si připomínáme herce Ladislava Hemmera (ročník 1904), od roku 1937 člena Divadla Vlasty Buriana. V letech 1931 až 1942 hrál tento oblíbený představitel milovníků, důstojníků a floutků ve 40 filmech, v řadě z nich po boku svého zaměstnavatele, byť nejednou ztělesnil jeho nadřízeného (U pokladny stál, Hrdinný kapitán Korkorán, Pobočník Jeho Výsosti...). V roce 1942 se však Hemmer jako divadelní a filmový herec odmlčel. Svou nejvýraznější filmovou roli si tu zahrál tehdy třicetiletý Karel Máj, kterého si starší generace diváků spojují především s pražským Realistickým divadlem, kde působil od roku 1946 až do svého odchodu do důchodu. Film však byl na role pro Karla Máje pozoruhodně skoupý: po válce se tento herec objevil jen v pěti filmech. A fanoušky nepřehlédnutelného epizodisty Aloise Dvorského jistě potěší jeho výstup v postavě chlapíka jménem Josef Zmok.

Režie: K. Lamač. Kamera: O. Heller. Hudba: E. Fiala. Hrají: V. Burian, L. Hemmer, M. Gampeová, K. Máj, A. Mandlová.