Kam zmizel kurýr (1981)

Vědecko fantastický film režiséra Oty Fuky na podkladě příběhu o pátrání po mimozemských návštěvnících naší planety připomíná starší filmy, které se svým námětem dotkly vztahu pozemšťanů k návštěvám z vesmíru. Ve snímku uvidíme ukázky z celé řady takto tematicky zaměřených děl.


Keď hviezdy boli červené (1990)

Snímek významného slovenského režiséra Dušana Trančíka je svébytnou kronikou historie našeho společného státu během dvaceti let druhé poloviny minulého století. Režisér hlavní roli svěřil známému muzikantovi a příležitostnému herci Václavu Koubkovi.


Páté kolo u vozu (1958)

Komedie Bořivoje Zemana nabídla velkou hereckou příležitost vynikající Zdeňce Baldové v hlavní roli. Především díky ní dodnes nezestárl příběh o starostlivé staré dámě, ke které se však její rodina chová tak, jako kdyby pro ně byla... – inu název filmu to charakterizuje docela přiléhavě.

Kam zmizel kurýr (1981)

Nepřipadalo vám někdy, že ten, s kým právě mluvíte, se chová jako kdyby byl z jiné planety? Spisovatelce Marcele se právě tohle přihodilo, i když, po pravdě řečeno, jí dost dlouho trvalo, než na to přišla. Tím dotyčným byl australský bohemista Michael Jones, který údajně přiletěl do Prahy na studijní cestu. Ve skutečnosti totiž šlo o mimozemšťana z planety Pegas, který zde pátral po svém předchůdci, jenž se zřítil se svým kosmoplánem nad Čechami v roce 1619 a s největší pravděpodobností zde stále ještě někde žije – řada důkazů totiž svědčí pro to, že svými znalostmi a zkušenostmi po tři století inspiruje zdejší vědce a vynálezce. Průvodkyni šaramatnímu chlapíkovi se stala půvabná spisovatelka Marcela; ta jako autorka vědecko-fantastických povídek měla pro pátrání v archívech po stopách nevšedních lidských počinů ty nejlepší předpoklady.

Vědecko-fantastická hříčka scenáristy Drahoslava Makovička a režiséra Oty Fuky vznikla podle námětu známého spisovatele sci-fi Josefa Nesvadby. Jednoduchý příběh o hledání vesmírného pomocníka lidstva se v podstatě stal záminkou k prezentaci ukázek z českých filmů, které se tak či onak dotkly vztahu pozemšťanů k mimozemským civilizacím. Ve snímku Kam zmizel kurýr jsou použity pasáže z filmů Baron Prášil, Muž z prvního století, Vynález zkázy, Ikarie XB1 a Akce Bororo. V době natáčení Fukova filmu prožíval Jan Kanyza, představitel mimozemšťana „Jonese“, relativně úspěšné herecké období, kdy hrál v řadě barrandovských filmů hlavní nebo alespoň velké role. Jeho partnerkou se zde stala Eva Jakoubková; smutný životní příběh jedné z nejkrásnějších českých hereček, předčasně zemřelé, má mnoho z nás dosud v živé paměti.

Režie: O. Fuka. Kamera: J. Hošek. Hudba: Z. Liška. Hrají: J. Kanyza, E. Jakoubková, K. Houska, J. Bruder, V. Salač.


Keď hviezdy boli červené

Ve svém desátém celovečerním snímku se režisér Dušan Trančík – jak už název napovídá – vrací do nedaleké minulosti. Autor námětu a spoluscenárista Eugen Gindl to charakterizoval takto: „Je to vyprávění o váhavém mládenci Jožkovi Brezíkovi, který spolu s řemeslem pověsil na hřebík i své srdce. Křivolakými stezkami se vydal hledat svou svou budoucnost, aby nakonec zjistil, že štěstí není amatér a že potká jenom ty, kteří zůstali sami sebou.“ Kronika poválečného vývoje je zprvu nahlížena očima starého aristokrata, jenž ztrácí jakékoli iluze o komunistickém režimu. Vracíme se do Československa roku 1950. Gróf Szentirmay nesouhlasí s novým režimem a proto se rozhodne „znárodnit" svou knihovnu, aby se jeho knihy dostaly k lidem. Díky tomu se setkává s dětmi, mezi nimiž je i Jožko Brezík. Starý pán se stále více s malým chlapcem přátelí a zasvěcuje ho do života. Později Brezík odchází do továrny, trápí se nenaplněnou láskou, stává se obětí i spolutvůrcem ničivého morálního klimatu. Jako dospělý se vydává za astronoma a získá uznání za objevení meteoritu, který ve skutečnosti našel gróf  Szentirmay. Okupace Československa v roce 1968 ho však „probudí“... Je však i nadále pronásledován pocitem zrady a zbabělosti.

Dušan Trančík po maturitě v roce 1963 nastoupil jako praktikant do filmových ateliérů v Bratislavě na Kolibě. Prošel mnoha profesemi, v roce 1964 byl přijat na FAMU, kterou ukončil v roce 1970.  V průběhu 33 let své profesionální umělecké dráhy natočil deset celovečerních (mimo jiné Koncert pre pozostalých, Víťaz, Fénix, Pavilon šeliem, Štvrtý rozmer, Iná láska) a řadu dokumentárních, respektive publicistických filmů. Dlouhodobě pracoval v uměleckých sdruženích jako předseda, místopředseda Slovenského filmového svazu, Asociace slovenských filmových a televizních režisérů a Slovenské filmové a televizní akademie. Je členem Evropské filmové akademie. Od roku 1994 přednášel na Vyšší odborné škole filmové ve Zlíně, na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kde v roce 2001 ukončil doktorandské studium. V roce 2002 působil jako generální ředitel médií a audiovize na Ministerstvu kultury Slovenské republiky. Herce a harmonikáře Václava Koubka jsme mohli vidět například ve filmech Zviřata ve městě, Pražská pětka, Cesta pustým lesem, Co chytneš v žit..ě. A mimochodem – nepřehlédněte postavu starého grófa, kterého hrál jeden z nejvýznamnějších maďarských herců Dezsö Garas.    

Režie: D Trančík. Kamera: V. Smutný. Hudba: V. Koubek. Hrají: V. Koubek, A. Ambrová, J. Sedal, J. Jasenský, Z. Kronerová, M. Donutil.


Páté kolo u vozu

Manželé Janurovi k sobě přestěhují paní Skořepovou, matku Zdenky Janurové, aby s nimi prožila zbytek svého života. V jejich pražském bytě se však pro starou paní najde jen bývalý pokojík pro služku, navíc s okénkem do výtahové šachty. Starostlivá žena si ihned vezme na starost řadu domácích povinností, což rodina záhy bere jako samozřejmost. S méně příjemnými pocity však přijímají její kritický pohled na některé jejich nectnosti – paní Skořepové se především nelíbí zeťův nepřehlédnutelný zájem o mladou zpěvačku. Stará dáma sice všechny jejich drobné ústrky snáší, přece jen se ji však dotkne, když na Vánoce na ni její nejbližší zapomenou s dárkem. Ironií osudu se stane, že přítel paní Skořepové popíše její situaci v dopise do poradny jednoho časopisu do rubriky, kterou vede – Zdenka Janurová. Ta samozřejmě netuší, že pan Polášek popsal její rodinu a bez okolku ve své odpovědi ji charakterizuje jako vykořisťovatele. A paní Skořepová – ono páté kolo u vozu – se podle toho zařídí...

Zdeňka Baldová byla v době natáčení již vážně nemocná, přesto tato okolnost její herecký výkon nepoznamenala. Manželka slavného divadelníka K. H. Hilara byla od roku 1922 členkou pražského Národního divadla. Přestože byla vynikající realistickou herečkou, její naturel z ní rovněž učinil jednu z našich nejvýraznějších filmových komiček. V závěru života vytvořila několik velkých vážných rolí ve filmech Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr – a samozřejmě zřejmě tu nejslavnější ve snímku Morálka paní Dulské, který byl natáčen souběžně s filmem Páté kolo u vozu. Téhož roku pak Zdeňka Baldová zemřela. Vedle představitelky hlavní role se v Zemanově filmu setkáme s herci, kterým byl tento režisér věrný: V. Fabianovou, J. Kemrem, H. Loubalovou (Anděl na horách) – a není-li to pouze zaviněno podobou ve filmu se mihne i v titulcích neuvedená Mária Sýkorová neboli chůva z Pyšné princezny.  

Režie: B. Zeman. Kamera: J. Stallich. Hudba: J. Kalaš. Hrají: Z. Baldová, V. Fabianová, M. Nedbal, J. Tvrzníková, J. Vojta.