Dramatik Václav Havel si svou hru Odcházení sám režíroval. Zachoval její teatrální půdorys včetně stylizovaných kostýmů a hereckého ztvárnění, když děj situoval před honosnou vilu, z níž se má odstěhovat bývalý premiér. Ale jeho samolibý nástupce by byl ochoten jej tam ponechat, pokud by jej veřejně podpořil. Havel se zabývá nejen dilematy politické moci, ale také se dotýká dalších negativních jevů - ať již jsou to bulvární novináři lační po jakékoli senzaci nebo úplatní spolupracovníci. Ale nemenší pozornost věnuje jazykovým klišé, používání nic neříkajících vycpávek, které přesto mohou měnit svůj smysl.   Hlavního hrdinu představuje Josef Abrhám jako charismatického, ušlechtilého elegána, jenž neztrácí svou slušnost ani zásady. Vnímavější divák jistě postřehne, že celý příběh se vlastně odehrává v ruském prostředí a navíc se jím proplétá řada odkazů na klasická dramata jako Čechovův Višňový sad či Shakespearova Krále Leara. Sám autor se v závěrečném výjevu vynoří z vody, aby pronesl vtipnou sentenci.