Režisér Jan Němec začal tento příběh psát společněn s Václavem Havlem již někdy kolem roku 1970, ale ve zcela změněné podobě jej realizoval teprve o čtyřicet let později. Vznikla černá komediální hříčka s jediným vystupujícím hercem (Jan Budař), který ztělesňuje doktora posedlého  výměnou lidských orgánů, buňkami a genetikou. Film zachycuje jeho vzestup jako uznávaného odborníka i jeho selhávání, stává se jakousi zpovědí  jednoho vykolejeného člověka. Slogan nízkorozpočtového experimentu,  jako jednoho z prvních v české kinematografii natáčeného ve  3D,  oznamuje, že se jedná o pohled do paměti černé skříňky mezinárodního spiknutí.