Otakar Vávra debutoval jako režisér již v polovině 30. let experimentálně zaměřenými snímky, jejichž krátkometrážní rozměr mu dovolil všelijaká tvarová hledání. V melancholicky laděném Listopadu zachycuje letmé tramvajové setkání muže a ženy, kteří spolu kdysi chodili. Zatímco žena převážně naslouchá, její společník se chlubí úspěchy i postavením. Jenže záhy se ukáže, že všechno je jinak, hospodářská krize tehdy doléhala na každého. Vávra se pokusil zachytit rozpačité okamžiky, které oba protagonisté prožívají, navzdory ustavičně se valícím slovům je důležitá vizuální složka, množství detailů, které charakterizují postavy i prostředí.