Politická satira, natočená podle předlohy Martina Nezvala (ta se ovšem nazývá Jak ulovit miliardáře), se sice zaměřuje na propojení bohatých podnikatelských kruhů s vysokou politikou a různými lobbistickými skupinami, upozorňuje na vliv všemocných médií, zejména televize, avšak dosti prostoduché, zbytečně karikované figurky zbytečně ubírají na přesvědčivosti i údernosti. Režiséru byly vyčítány lecjaké prohřešky, ale nelze mu upřít, že pohotově postihl, jak i zdánlivě bohulibé aktivity a organizace si lze jednoduše koupit - v roztomile poťouchlých výpadech zatútočil také na tzv. "politickou korektnost", když se dotýká úplatné činnosti romských či židovských spolků.