Unikátní čtyřdílný cyklus Lukáše Přibyla mapuje transporty židů do pobaltských republik, do Lotyšska, Estonska, Běloruska a také Polska. Zjišťuje krajně obtížné podmínky pro přežití, brutalitu německých dozorců, ale také lhostejné či dokonce nepřátelské postoje místního obyvatelstva. Koncentrační tábory, do nichž byli bezbranní vězni nahnáni, však zdaleka nejsou tak proslulé jako třeba Osvětim, často byly zrušeny ještě za války, před příchodem ruských vojsk. Režiséru se podařilo doslova po celém světě dohledat ještě žijící pamětníky, aby svědčili o svých zážitcích - a nevyhýbá se přitom ani ožehavým tématům, například sexualitě či dokonce milostnému vztahu mezi židovskou dívkou a nacistickým velitelem. Dotýká se změn v psychice, kdy se vězni museli obrnit necitelností, ba krutostí, aby sami přežili, ukazuje, jak přežití bylo často dílem šťastné náhody. A také prozrazuje, jak obtížné bylo vřazování do normálního mírového života po válce. Nesmírně cenné rovněž je, že Přibyl prozkoumal dostupné archivy i v soukromí dochované materiály, aby údaje verbálně deklarované dokládal také obrazově, najmě fotografiemi.