Dostojevského román Bratři Karamazovi převedl do jevištní podoby Evald Schorm a tato úprava posloužila jako základní osnova i Petru Zelenkovi. Nevznikl však pouhý záznam divadelního představení, skutečně existujícího v nastudování Dejvického divadla, nýbrž do příběhu ještě vstupují osudy herců, kteří řeší své osobní problémy, a dalších výpomocných postav, například údržbáře. Mravní dilemata, která řeší Dostojevského hrdinové, se tak prolínají do osudů současných lidí. Snímek vznikal v koprodukci s Polskem a samotnou divadelní inscenaci poznáváme hlavně z různě přerušované zkoušky konané ve zchátralých prostorách polské ocelárny Nová Huť u Krakova (natáčelo se ovšem jinde, v Železárnách Hrádek). Součástí filmu se rovněž stávají dvě jakoby vložené epizody - jednak balet, jednak rozhovor starého loutkáře s loutkou Dostojevského.