V rámci cyklu Paměť 20. století prozkoumala režisérka Helena Třeštíková osudy několika různorodých osobností, v jejichž osudu se odrážely složité, protikladné dějiny minulého století. V této části vyzpovídala Zdenu Fantlovou (1922), jejíž šťastné dospívání za meziválečné republiky vystřídaly okupační represe - přes Terezín se dostává do Osvětimi a odtud do koncentračních táborů Mauthausen a Bengen Belsen, přežila pochod smrti. Paní Fantlová se ukazuje být okouzlzující vypravěčkou, která má smysl pro detail, pro přesný a výstižný postřeh, její vzpomínání se vyznačuje šarmem. Po válce, v níž jí zahynula většina příbuzných, nejprve pracovala v diplomatických službách a po převzetí moci komunisty odešla z vlasti natrvalo.