Helena Třeštíková si v roce 1981 vybrala šest novomanželských dvojic, které pak s přestávkami sledovala celé další čtvrtstoletí. Zachytila tak jejich osudy v pozdně normalizační éře, časté problémy s vícegeneračním soužitím, obtížné shánění běžných věcí. Po pádu komunistického režimu získalo dění na zajímavosti, někteří z protagonistů zkusili podnikat, jiní naopak spadli na sociální dno. Některé dvojice spolu vydržely, jiné se rozpadly, vykrystalizovaly i rozporné osobní postoje, jakkoli často skrývané na přívětivou sebestylizaci. Režisérka do vyprávění nijak nezashovala, nanejvýš položila nějakou doplňující otázku. Původních šest hodinových částí, z nichž každá byla věnována jedné dvojici, sestříhala do celovečerního tvaru. Některé osudy se však vyznačovaly takovou silou životní tragiky, že překročily hranice uměleckého pořadu. Například jedné z hrdinek, kterou stíhaly pohromy jedna za druhou, věnovala samostatný snímek Marcela (2007).