Režisérka Maria Procházková, vnučka slavného spisovatele a Kachyňova scénáristy Jana Procházky, se sice nejprve věnovala animovaným projektům, avšak záhy přešla k hranému filmu, byť i v něm si ponechává prostor pro animované vsuvky. Ve Žraloku v hlavě sleduje osudy osamělého podivínského muže (vynikající Oldřich Kaiser), jenž bydlí v přízemí oprýskaného domu a rád sleduje dění před okny, přímo na ulici. Bezejmenný protagonista, jenž svým zevnějškem i chováním připomíná bezdomovce, trpí nezájmem okolí, chtěl by si lidmi jen občas popovídat. Vzbuzuje však rozpačité, jednou výsměšné, jindy pohoršlivé reakce kolemjdoucích, někteří by jej chtěli odeslat rovnou do ústavu. I v hraném příběhu Procházková využívá své obrazotvornosti a smyslu pro osobitý výtvarný náhled, nechává plynout okouzlené nahlížení jakoby z rodu Lhotákových maleb. Svého hrdinu se nepokouší nijak hájit ani idealizovat, blíže se nešíří ani o jeho postižení, spíše naznačuje, že každý člověk může mít svého "žraloka v hlavě", který se nenadále vynoří. Film se prý natáčel ve skutečném Kaiserově bytě a velký zájem lidí komplikoval natáčení.