Stěží bychom v našem umění našli známější dvojice, než jsou otec a syn Svěrákovi. Zdeněk Svěrák se proslavil nejen jako součást cimrmanologického mýtu, ale také jako scénárista a herec. Jan Svěrák se okamžitě zařadil mezi naše nejlepší režiséry. V několika filmech se jejich tvůrčí osudy protnuli - například v Koljovi a Tmavomodrém světě. Vzájemně se uznávají, je jasné, že zde funguje i synovská úcta. Avšak podtitul filmu oznamující mramorizaci Zdeňka Svěráka prozrazuje i přítomnost humorného nadhledu. Avšak současně přihlížíme sporům mezi nimi, které se týkají chystaného projektu (později ovšem uskutečněného) Vratných lahví. Tatínek tak přináší důležité svědectví o zákulisí umělecké tvorby a hledání toho nejsprávnějšího tvaru. V dokumentu nechybí ani početné množství ukázek z divadelních her (Afrika, Záskok) i z nejslavnějších Svěrákových filmů (Jáchyme, hoď ho do stroje; Vrchní, prchni; Jako jed, Vesničko má středisková, Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět).