Na tomto snímku asi nejsilněji zaujme neurčitý časoprostor: odehrává v zapadlých končinách se zřejmě po pádu blíže bývalého režimu, který ze země vypudil šlechtice a zabavil jejich majetek. Nyní se potomci bývalého panstva vrací, aby obhlédli, co jim z bývalého vlastnictví zůstalo. Uvítá je starosvětský správce, který sloužil už jejich předkům. Jenže nově příchozím nejde ani tak o nabytí majetku jako o lov. Ve zdejší krajině se totiž mají vyskytovat záhadné bytosti zvaní kostrouni - kteří, jak se ukáže, jsou velice podobní lidem. Debutující režisér David Jařab se vyžívá v tajemnosti a nejdnoznačnosti dění, bizarnost se zde spojuje s groteskností, až vzniká jakási surrealistická podívaná, která se opájí mystickými rituály, ale současně se dotýká pocitu nadřazenosti jedné rasy nad druhou. Do toku vyprávění vcházejí i staré fotografie, dokonce i černobílé reportážní vsuvky, zní úryvek ze starého loveckého deníku. Znepokojivé je i jazykové rozvrstvení, neboť vedle češtiny zde zní i němčina a dokonce portugalština. Navíc název "Vaterland" odkazuje k nacistickému výrazu (ve významu "otčina"), čímž se do filmu vnáší další znejasňující významová rovina.