Experimentální film na pomezí dokumentárního eseje a hraného příběhu se nedrží jednotného žánrového ustrojení, často sahá k pouličnímu happeningu (třeba když se herečka Zuazana Stivínová jme kolemjdoucí přesvědčovat, že ona je moře a oni představují vlny v něm). V osmnácti různorodých kapitolách, označených názvy , se odvíjí sled různorodých událostí, sjednocených týmž místem (pražská Národní třída) a dobou dění (odpoledne 28. října 2001). Postupně se vystřídají různé formy oslovení, ať již je to rozhovor, průzkum veřejného mínění, ale také poloha muzikálu, grotesky či thrilleru, nechybí ani recitaci či dokonce "film ve filmu". Součástí díla jsou četné proklamace, často přednášené bojovným režisérem Jiřím Krejčíkem, dějem se prolínají i rozličné hudební skladby, dotvářející téměř dadaistickou, obtížně sledovatelnou i uchopitelnou strukturu tohoto snímku.