Zdeněk Troška sestavil v sérii Kameňáků jakési leporelo ilustrovaných vtipů, často obhroublých, provlékaných na jednoduchou dějovou niť. Většinou se ovšem jedná o humor verbální, jednoúčelový, občas založený na principu opakování, v několika případech si na pomoc bere převlekové zápletky. Společným rysem je zveličení, ba karikatura. Režisér čerpá z obvyklých tematických okruhů - zejména z andekdot o manželství, erotice, nevěře, ale také o nemocnici, škole; svého přídělu se dočkají policisté, jeptišky, důchodci, dokonce i lordové. Zaznějí i anekdoty židovské. Přestože se jedná o zábavu velice plytkou a primitivní, Kameňák i jeho pokračování dosáhly velkého diváckého ohlasu.