Poetický dokument Nachové plachty, jak už název prozrazuje, je inspirován dílem Alexandra Grina, avšak v této podobě čerpá z divadelního přepracování bratry Formanovými. Odehrává se totiž na vodě, na palubě rozměrného člunu, v němž vznikl nezvyklý divadelní prostor. Úspěšné uvedení divadelního představení v rámci kulturní akce Praha 2000 přimělo režiséra Miroslava Janka k vytvoření unikátního záznamu, který se úpřitom povyšuje nad zaznamenávaný děj. Zachycuje sice přebudování lodi na divadelní prostor pro 170 diváků a částečně i samotné představení, avšak tento základ přesahuje, vytváří autonomní výpověd o rozletu umělecké fantazie. Janek přidává výpovědi posádky, ale rovněž zpovídá oba hlavní aktéry, režiséra představení Petra Formana a hlavního výtvarníka, kterým je jeho bratr Matěj Forman, oba synové světoznámého filmaře Miloše Formana. Ve filmových Nachových plachtách se daří evokovat romantické mořské dálky, zprostředkované jak Grinovými texty, tak nápaditým vizuálním opracováním celého příběhu, který pracuje jak s časosběrnými záběry, tak s detaily obličejů, střídá pohledy z lodi i ze břehu.