Jan Švankmajer každým svým filmem nachystá překvapení a výjimkou není ani Šílení, které se - už díky úvodnímu režisérovu proslovu - hlasí k žánru hororu. Režisér vytyčuje, že hodlá zkoumat dvě základní metody při léčení duševních chorob - jedna poskytuje maximální volnost, druhá naopak prosazuje přísný dril spojený s tresty. Každá se samozřejmě může zvrhnout, avšak druhá zdá se zanechává nenapravitelné škody, aniž by čehokoli pozitivního dosáhla. Švankmajer vypráví o charimatickém Markýzi (strhující Jan Tříska), muži zjevně šíleném, ale v šílenosti racionálním, jenž se v zájezdním hostinci seznámí s nesmělým mladíkem (Pavel Liška), jenž trpí tíživými sny. Markýz jej zaveze na své zchátralé sídlo a poté do blízkého blázince, kde by jej snad mohli zbavit potíží. Šílení vychází z textů E.A. Poea, ale také jsou citována opovážlivá rouhání markýze de Sade. V předělech mezi jednotlivými sekvencemi režisér používá animované vsuvky, v nichž rozpohybovová své oblíbené předměty - syrové maso, zvířecí lebky apod. Šílení se sice odehrává v historických kulisách počátku 19. století, ale současně zde jezdí současná auta - i to značí nadčasové zakotvení.