| Kategorie |
České filmy
|
| Rok: |
1949 |
| Délka: |
108 minut |
| Režie: |
Alfréd Radok |
| Námět |
Erik Kolár |
| Scénář |
Erik Kolár, Mojmír Drvota, Alfréd Radok |
| Hudba |
Jiří Sternwald |
| Kamera |
Josef Střecha |
| Obsazení |
Blanka Waleská (MUDr. Hana Kaufmannová), Otomar Krejča (MUDr. Antonín Bureš), Viktor Očásek (ing. Kaufmann), Václav Voska (hlas komentáře), Zdeňka Baldová (Kaufmannová), Eduard Kohout (prof. Reiter), J. O. Martin (Rudolf Bureš), Josef Chvalina (Pepa), Anna Vaňková (Margit), Jiří Plachý (Abrahamovič), Saša Rašilov (Mošeles), Jiří Spirit (Honzík), Rudolf Deyl ml. (Jarda Noha), Zdeněk Hodr (Klein), Karel Jelínek (doc. Brych), Jaroslav Seník (primář Beer), František Vnouček (MUDr. Fried), František Kreuzmann (domovník Šantrůček), Josef Toman (četník), Soňa Šulcová (Ellen), Eva MarieKavanová (dívka u vrat), Marie Kautská (nahá dívka), Jan S. Kolár (gestapák), Miroslav Svoboda (klarinetista), Alexandra Myšková (vězenkyně s vakem), Zdenka Procházková (vězenkyně), Antonín Jedlička (vězeň), Anna Jiroušková-Tomanová (vězenkyně), Viola Zinková (vězenkyně), Věra Koktová (vězenkyně), Otýlie Beníšková (stará vězenkyně), Marie Burešová (vězenkyně na schodech), Jan Fischer (mladík v transportu), Štěpán Bulejko (muž oznamující transport), Milka Balek-Brodská (stará žena), Hermína Vojtová (stará žena), Marta Májová (stará žena), Miloš Kopecký (vězeň u plynové komory), Karel Effa (vězeň u plynové komory), Oldřich Dědek (vězeň s loutnou), Ladislav Rychman (svlékající se vězeň), Emanuel Hříbal (muž před synagogou), Jaroslav Oliverius (Honzíkův kamarád), František Marek (gestapák), Bohumil Bezouška, |
| |
Popis:
Osud židovské rodiny a smíšeného manželství za nacistické okupace. Film byl v 50. letech uváděn pouze v mimopražských kinech a v 70. letech byl zařazen na seznam trezorových titulů. Radokovo dílo má svůj nepopiratelný význam nejen v souvislostech české kinematografie. Metaforické obrazy života v terezínském ghettu působí i po delším časovém odstupu od natočení mimořádnou sugestivní silou. Hlavní dějová linie je kontrapunkticky doplňována stylizovaným dokumentárním materiálem. Individuální drama se tak průběžně zapojuje do širších historických souvislostí a nabývá zobecňujícího významu. Bdělými ideology důsledně utajovaná hodnota, o které se svět neměl šanci dozvědět v pravou chvíli.
|
|
|
.
|
|
|
