Tisk programu na 14 dní

Výročí

• Lenka Reinerová
  (nar. 17.05.1916 zem. 27.06.2008 )

  Lenka Reinerová byla poslední českou spisovatelkou píšící německy. Byla iniciátorkou přípravného výboru pro založení Muzea německy psané literatury v Čechách. Lenka Reinerová pocházela z židovské rodině, která bydlela na pražském Karlíně. Po absolvování základní školní docházky navštěvovala německé gymnázium ve Štěpánské ulici. Od roku 1936 pracovala jako novinářka v emigrantském časopise Arbeiter-Illustrierte-Zeitung. Přátelila se s Egonem Erwinem Kischem. Kvůli svému židovskému původu musela Lenka Reinerová v roce 1939 opustit Československo. Odjela do Francie a později do Maroka, kde byla internována v zajateckém táboře. Za pomoci svých přátel dojela až do Mexika, kde působila na vyslanectví československé exilové vlády. V roce 1945 odjela Lenka Reinerová se svým mužem, jugoslávským lékařem a interbrigadistou, Theodorem Balkem do Bělehradu. Během 2. světové války zahynuli v koncentračních táborech všichni její příbuzní. V roce 1948 se Lenka Reinerová vrátila zpět do Československa. Na začátku 50. let byla uvězněna na 15 měsíců ve vyšetřovací vazbě v ruzyňské věznici. V 60. letech pracovala Reinerová jako šéfredaktorka časopisu Im Herzen Europas. Zde také otiskla první německý překlad textů Václava Havla. Po roce 1969 nesměla Lenka Reinerová publikovat, proto se živila překlady a tlumočením. Od začátku 80. let vydává berlínské nakladatelství Aufbau její německy psané knihy. V roce 1999 obdržela ve Výmaru Lenka Reinerová prestižní vyznamenání Schillerring pro německy píšící spisovatele. V roce 2001 jí byla udělena Medaile za zásluhy I. stupně, kterou jí předal prezident České republiky Václav Havel. V roce 2002 se Lenka Reinerová stává čestnou občankou Prahy. V březnu roku 2003 byla poctěna Goetheho medailí - vysokým německým vyznamenáním. V roce 2006 jí udělil německý prezident Horst Köhler jedno z nejvyšších německých vyznamenání, Velký kříž za zásluhy, který jí předal německý velvyslanec v České republice Helmut Elfenkaemper

• Viktor Vrabec
  (nar. 18.05.1941)

  Prakticky celé dětství prožil v Jindřichově Hradci, kam se rodiče přestěhovali po válce a obdrželi zde do správy obchod s textilem. Studoval na tamním gymnáziu, kde také učinil první div. krůčky. Maturoval ale až ve Vysokém Mýtě, kam se rodina opět vrátila. Po ročním studiu na Pedagogickém institutu v Pardubicích a roční elévské práci v divadle v Šumperku (1962-63) se stal posluchačem katedry herectví JAMU. Po jejím absolvování nastoupil do Divadla J. K. Tyla v Plzni. Roku 1979 přešel do pražského Divadla S. K. Neumanna, respektive Divadla pod Palmovkou. Hostoval také v Divadle na Vinohradech a Národním divadle. Film jeho herecké schopnosti téměř ignoroval. Na plátně debutoval vedlejší rolí ženicha Petara v Pinkavově komedii Kočky neberem (1966). Podruhé byl filmaři přizván ke spolupráci až po sedmnácti letech, aby ztvárnil obchodníka s obrazy Průška ve Schmidtově detektivce Smrt talentovaného ševce (1982). Nejvíc ho proslavila hlavni úloha ing. Hájka v televizním seriálu Zákony pohybu (1979). Výrazně se uplatňuje v rozhlase a od 90.let také v dabingu jako herec, režisér i úpravce dialogů.

• Iva Janžurová
  (nar. 19.05.1941)

  Pochází z učitelské rodiny a také měla být učitelkou. Vystudovala pedagogické gymnázium v Českých Budějovicích, pak ale přešla na pražskou DAMU, kterou absolvovala 1963 u V. Fabianové. Po jedné sezóně v Liberci nastoupila 1964 do Divadla na Vinohradech. Sešla se zde i se svým druhým manželem, hercem a režisérem Stanislavem Remundou. Je nesmírně populární u televizních diváků nejen ze seriálů Eliška a její rod. Píseň pro Rudolfa III., Sňatky z rozumu, Nemocnice na kraji města, Arabela, Dobrá Voda, ale i z mnoha desítek dalších inscenaci, v nichž hrála role komické i vážné. Podobně jako televizní diváci znají ji i návštěvnici kin především jako herečku komediální. Začínala počátkem šedesátých let menšími dívčími rolemi studentek, služebných nebo úřednic. Postavou tehdy ji nesmírně blízkou byla Božka z filmu pozdější významné televizní režisérky Evy Sadkové Dvanáct. První velkou dramatickou postavu vytvořila v Kachyňově filmu Kočár do Vídně. Velkou popularitu jí přinesly desítky filmových a televizních rolí. Dvakrát získala Českého lva za nejlepší herecký výkon v hlavní roli. Svým všestranným herectvím patří od 60. let k nejvýraznějším a nejoblíbenějším osobnostem českého dramatického umění.

• Zdena Studenková
  (nar. 19.05.1956)

  Studovala na VŠMU v Bratislavě, obor fotografie a divadelní fakultu. Hrála na Nové scéně Bratislava, SND, Štúdio L+S.Její první celovečerní film byl Panna a netvor. Známe ji ještě z filmů S tebou mě baví svět, Anděl s ďáblem v těle, Anděl svádí ďábla, Južná pošta, Putování Jana Amose, Súkromé životy, Všechno, co mám rád,

• Pavel Frýbort
  (nar. 20.05.1946 zem. 27.03.2007 )

  Rodné jméno Pavel Hříšný. Studoval v letech 1966-68 sociologii v Polsku a v roce 1980 absolvoval scenáristiku na pražské FAMU. V letech 1978-82 pracoval na Barrandově jako dramaturg. Působil jako novinář, publicista, překladatel z polštiny, autor rozhlasových her, spisovatel a scenárista. Napsal knihy Jen jednou dostat šanci (1984), Vekslák (1988), Pouť (1989), Přesilová hra (1990) a Vekslák 2 aneb Malý český bordel (1993). Jako autor předlohy a spoluscenárista se podílel na filmech Divoká svině a Vekslák aneb Staré zlaté časy

• Milan Gargula
  (nar. 20.05.1946)

  Vystudoval DAMU a koncem 80. let působil v pražském Divadle u Jindřišské věže. Drobné role hrál např. ve filmech Faunovo velmi pozdní odpoledne, Přátelé bermudského trojúhelníku a Perníková věž. Od 90. let se hojně uplatňuje v zahraničních produkcích.

• Edgar Dutka
  (nar. 21.05.1941)

  Vyrostl v Břeclavi, kde absolvoval střední školu. Po nedokončených studiích chemie a vojenské prezenční službě prošel řadou zaměstnání. V roce 1964 byl přijat na FAMU, kde sudoval na katedře scenáristiky a dramaturgie. Během studia cestoval "na zkušenou" až do Austrálie. Po absolutoriu v roce 1970 pracoval jeden rok ve scenáristickém oddělení Filmového studia Barrandov, pak byl nějaký čas na "volné noze". Od roku 1974 pracoval v Krátkém filmu Praha. Nejdříve jako dramaturg a scénárista a od roku 1979 jako režisér

• Věra Laňková
  (nar. 21.05.1921)

  Rozená Weinsteinová, provdaná Křístková, pseudonym Vinařická. Narodila se ve Slavkově u Brna. Absolvovala Státní konzervatoř v Brně (1942), do konce okupace hrála v div. společnostech a po válce působila v brněnském Svobodném divadle, Městském divadle Kladno a ve Vesnickém divadle. Před kamerou se uplatnila pouze v první polovině 60. let v podružných figurkách (Florián, Černá dynastie, Naděje, Puščik jede do Prahy). Divákům spíše utkvěla v paměti jako stará bodrá sousedka Kolovecká ve Šteindlerově komedii Vrať se do hrobu.

• Ivan Vyskočil
  (nar. 21.05.1946)

  K herectví ho přivedl vlastně až první filmový úspěch v Krškově filmové povídce Optimista. Na jeho podkladě se přihlásil na DAMU, kterou absolvoval 1968, do roku 1973 hrál v pražském Činoherním klubu, kde později i nadále hostoval, a od 1973 byl hercem Divadla Jiřího Wolkra. V televizi hrál ve hrách a seriálech Rychlé šípy, Ctná paní Lucie, Autorevue, Záhada hlavolamu, Nade mnou země, Moje srdcová sedma. Jeho nejvýznamnější uměleckou oblasti však zůstal film. Začínal v něm postavami mladých chlapců, nejdříve hlavně v povídkových filmech (Místo v houfu, Láska nebeská, Každý mladý muž). První velkou roli v celovečerním filmu mu dal režisér Štěpán Skalský ve filmu Útěk. Vyskočilovy divácké popularity několikrát využili i filmaři slovenští. Ivan Vyskočil patřil v sedmdesátých a v první polovině osmdesátých let k nejzaměstnávanějším mladým filmovým hercům.

• Martin Kratochvíl
  (nar. 22.05.1946)

  Zakladatel JazzQ, Bontonu, studia Budíkov, fondů Trend, propagátor jazzu a akustické hudby, vizionář, manažer, kameraman, cestovatel a špičková osobnost... Málokdo má takový záběr, jako Martin Kratochvíl, vskutku renesanční osobnost. Hraje hudbu, která není jen jazzzovou exhibicí ale i lekcí porozumění. Je hudebníkem, který nahrál spoustu muziky ke svým cestopisným filmům, muziky, která, ač vychází z jazzových kořenů, vstřebává vliv mimoevropských kultur i velehor, kterým vytváří kulisu....

• Bořivoj Křístek
  (nar. 22.05.1921)

  Soukromě se herecky školil u Anny Suchánkové a během okupace začínal v Městském divadle v Kladně. Poválečných sedmnáct sezon strávil na jevištích v Brně, Kladně, Praze a Mladé Boleslavi. Jeho filmové konto obsahuje jedinou položku ve filmu Anna proletářka

• Barbora Seidlová
  (nar. 23.05.1981)

  Vyrůstala v Mikulové, kde oba její rodiče (tatínek je původně technický inženýr) podnikají ve vinařství. Na základní škole navštěvovala LŠU, kde se múzicky vzdělávala v tanci, hře na klavír, jakož i ve výtvarném a dramatickém kroužku. Po maturitě (1999) na brněnské konzervatoři pokračovala ve studiu herectví na DAMU, kterou úspěšně zakončila (2004). O její vstup před kameru i mediální zviditelnění se zasloužil režisér K. Smyczek, když ji jako mladičkou konzervatoristku obsadil do dvou titulních rolí svých filmů podle známých literárních předloh. V čapkovské pohádce Lotrando a Zubejda (1997) okouzlila jako princezna solimánská. Milostnému vzplanutí, tentokrát však za tragických okolností, podlehne rovněž skrývající se Židovka Ester, hrdinka ze Smyczkova tv. zpracování Otčenáškovy novely Romeo, julie a tma (1998). S režisérem Smyczkem natočila posléze ještě tv. seriál Místo nahoře. Potupně se rozrůstá i její filmografie pro kina, ale upřednostňuje jevištní činnost jako herečka bez stálého angažmá.

• Vladimír Smíchovský
  (nar. 22.05.1876 zem. 02.02.1943 )

  Od roku 1896 působil jako herec a operetni komik u kočovných divadelních společností. Od roku 1919 až do své smrti se uplatnil jako představitel epizodních rolí v bezmála dvaceti němých a více než padesáti zvukových filmech nejrůznější úrovně a žánrové skladby. Často hrál četníky, strážníky i vyšetřovatele, dělníky a řemeslníky, číšníky, vrchni a hospodské, listonoše a doručovatele, úředníky a přísedící u soudu. Vůbec nejčastěji se však objevoval jako divák, host a návštěvník nejrůznějších veřejných podniků.