Heat maps

Přeskočit k navigaci - Přeskočit k obsahu - Přeskočit dolu



Právě vysíláme:

Z lásky

Následuje:

Teleshopping

starNovinky

Vyhledávací formulář


Novinka týdne

Lidé za kamerou - premiéra 22. 3. ve 20.00 hod.

Máte rádi zákulisí? Místa, kam se běžný smrtelník jen tak nedostane, a přístup je povolen pouze vyvoleným? A chcete se takovým vyvoleným stát? Ať už jde o místa divadelní nebo filmová, umělci si své tajnosti většinou hodně dobře střeží, ale vy teď máte prostřednictvím CS filmu možnost nahlédnout pod pokličku naší největší „továrny na sny“, českého Hollywoodu, do barrandovských filmových ateliérů. Navíc tvůrci zvolili poměrně netradiční žánr, v poválečném Československu velmi neobvyklý, ne-li dokonce ojedinělý, hranou komediální reportáž. Režie byla svěřena Eduardu Hofmanovi, který už měl dobrou vizitku vytvořenou animovaným filmem Stvoření světa, zde navíc se jedná o jediný hraný celovečerní dokument, ke kterému napsal i scénář. K jeho psaní si ovšem přizval posilu více než dobrou – spisovatele a scénáristu Jiřího Brdečku, pro něhož to byla první práce na hraném dokumentu, aby posléze zazářil se scénáři Byl jednou jeden král nebo Pekařův císař a Císařův pekař. A co se týče hereckého obsazení – nebylo snad tehdy v Praze větších hvězd, než ty, které se v tomto filmu sešly - Miroslav Horníček, Karel Höger, Jana Brejchová, Vladimír Dvořák, Eman Fiala, Josef Hlinomaz, Gustav Hrdlička, Miloš Kopecký, Josef Steigl, Zdeněk Týle, Bohumír Brunclík, Karel Zeman, Otakar Vávra, Karel Kachyňa a Jiří Vala. Pokud si teď říkáte, že vám některá jména nic, ale vůbec nic neříkají, pak dočtěte až do zajímavostí, kde najdete řešení hádanky.

Zajímavosti:

  • Josef Steigl a Zdeněk Týle byli velmi obsazovanými prvorepublikovými herci, dnes neprávem zapomenutí – všechna sláva, polní tráva!
  • Gustav Hrdlička byl jeden z našich nejlepších uměleckých maskérů, který část života šířil slávu československé kinematografie v Itálii, kde to dotáhl až na šéfmaskéra filmových ateliérů Cinecittà v Římě, tuzemský divák však jeho tvář nepochybně zařadí k poválečným komediím, neboť režiséři si jej často vybírali do epizodních úloh.
  • Bohumír Brunclík byl pracovníkem Filmového studia Barrandov, tvůrce profese „ruchař“ (osoba uměle vytvářející zvukové efekty). Na jeho počest se ve filmové hantýrce říká postsynchronním ruchům „brunclíci“.

 

Nejistá sezóna - premiéra 26. 3. ve 20.00 hod.

Kdo nezažil, možná ani neuvěří. Kdo zažil, snad se ani nezasměje… Hořká komedie o tom, jaké smutné věci potkávaly ty, kteří v minulém režimu chtěli dělat inteligentní zábavu pro lidi. Divadelní zkušenosti Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka se staly podkladem pro „cimrmanovskou“ komedii, v níž využili výtečný nápad postavit proti sobě humorné pasáže slavných cimrmanovských her a tíživé zákulisí plné fízlování, zákazů, příkazů, kontrol a buzerace. Spolu s napětím uvnitř divadelního souboru tak je základem zdařilé hořké komedie, která, ač je to k nevíře, vznikla v roce 1987! Některé situace dnes působí tak absurdně, že je těžké uvěřit, že se skutečně děly, o to víc, že jsou často odlehčeny typicky svěrákovským humorem, obohaceným občas o nějaký ten šrapnel. Je to zábava a současně z toho mrazí. A protože ve filmu mají značný prostor ukázky her z repertoáru DJC, zcela pochopitelně autoři obsadili celý ansámbl tohoto divadla, a jako překvapení i někoho navíc.⃰ Ale aby si i divák přišel na své, film je přímo prošpikován „hláškami“, které zlidověly natolik, že dnes jen divák znalec-fajnšmekr určí, odkud pocházejí. Ale takoví odborníci jsou u cimrmanologů všichni! A perlička na závěr: snad aby „soudruzi“ zmírnili kritický dopad a vyznění filmu, jeho premiéra v kinech se odehrála 1. dubna 1988 – NA APRÍLA!

Zajímavosti:

  • V roli ředitele agentury, kterým je jeden z cenzorů, se objevil Ludvík Toman, dlouholetý barrandovský ústřední dramaturg, postava nenáviděná ve své době herci i režiséry a opředená mnoha mýty, /včetně toho o spolupráci s KGB a osobních vazbách na Leonida Brežněva/, který rok před natáčením skončil ve funkci ústředního dramaturga Filmového studia Barrandov, ztvárnil tedy sám sebe jakožto jednoho z komunistických hodnotitelů.
  • Druhým hodnotitelem byl režisér Karel Kachyňa, který měl ve své tvorbě rovněž problémy se schvalovacími komisemi.
  • Díky natáčení filmu došlo ke smíření rozhádaných tvůrců Smoljaka a Svěráka, kteří spolu tři dlouhé roky nepromluvili ani slovo.
  • Prakticky celý snímek byl natočen bez postsynchronního zvuku, tedy „naživo“.
  • „Až jednou půjdu po mostě Karla, do divadla Národa na Stěnu čerta, smířím se s tím, že jste zvítězili. Ale upozorňuji Vás, že to bude vítězství Pyrrhy (dříve Pyrrhovo vítězství).

P.S.: „Když je člověk na něco krátkej, tak by si z toho měl dělat aspoň srandu. To platí o smrti i o politice.“

 

Život pro Jana Kašpara - premiéra na CS filmu 5. 4. ve 20.00

Námětem pro film se často stává život sám…V případě snímku Život pro Jana Kašpara nemuseli tvůrci chodit daleko, neboť podnětem pro něj se stala novinová reportáž. Barrandovský scénárista Otto Zelenka se spojil se svým spolužákem z FAMU Vladislavem Delongem, pro kterého to byla jeho téměř první dramatická práce, a spolu napsali scénář ze skutečného života. Jan Kašpar, úředník z válcovny Nové hutě Klementa Gottwalda, má před svatbou. Po veselém loučení se svobodou se doma omylem napije z láhve s tetrachlorem a lékaři, kteří ovšem o otravě nic nevědí, jsou postaveni před hádanku, jak mladého muže zachránit. Přesto ihned začnou o Kašparův život bojovat a tento zápas zasáhne i do jejich životů. Každý ze zúčastněných něco obětuje, něco ztratí, projeví se stará známá pravda, že když jde o život, musí jít stranou malicherné pocity, vlastnosti i důvody k hádkám. Kašpar je zachráněn díky lidem, kteří obětovali svůj volný čas a část soukromého života. Režisér Vladimír Sís mohl poprvé uplatnit svoji práci v českém hraném dlouhometrážním filmu, do titulní úlohy obsadil Františka Peterku, který ještě netušil, že největší slávy v životě nedosáhne jako sportovec ale jako Krakonoš, do rolí těch, kteří ztvárňují všechny ty bezejmenné „hrdiny života“ pak nastoupili František Smolík, Blažena Holišová, Jarmila Kurandová, Martin Růžek, Vladimír Brabec a další.

 

Kaňka do pohádky - premiéra 8. 4. ve 12.00 hod.

Český pohádkově laděný snímek vznikl v roce 1981, kdy ho podle námětu Jiřího Melíška natočil režisér Ota Koval, který se společně s Milanem Pavlíkem podílel také na scénáři. Nejde o klasickou pohádku, ale hru s realitou a fantazií, kde nechybí tajemství, zázraky ani normální pražské sídliště. V hlavní roli se představí Žaneta Fuchsová, která byla vedle Tomáše Holého bezpochyby největší dětskou hvězdou českého filmu, a přestože toužila spojit svůj život s filmem natrvalo, komise, která tenkrát rozhodovala o jejím přijetí na konzervatoř, byla jiného mínění. I tak si jako dětská hvězda zahrála ve třiatřiceti filmech, za což by dnes i spousta dospělých dala svou nesmrtelnou duši…
Hrdinkou neobvyklého pohádkového příběhu je osmiletá Vendulka, na kterou rodiče nemají příliš času a tak si i dárek k narozeninám musí najít podle instrukcí z magnetofonu. Je to kniha Josefa Lady věnovaná dětem, plná jeho kouzelných obrázků a říkadel. Nejkouzelnější je ovšem velká kaňka, kterou Vendulka objeví na začátku knihy. Když se jí totiž dotkne, ocitne se v ateliéru Josefa Lady, který ji pohostí, ukáže jí své obrázky a hezky si s ní povídá. Dnešní teenageři, odkojení Hvězdnou bránou či Červeným trpaslíkem, by zřejmě uvažovali o černé díře a jiných dimenzích…
Zdařilý snímek byl v roce 1982 oceněn Čestným uznáním mezinárodní poroty na XX. MF pro děti a mládež ve španělském Gijonu a o rok později získal Zlatou plaketu na XIII. MF filmů pro děti a mládež v italském Giffoni valle Piana.

Zajímavosti:

  • Odborným poradcem pro film byla Alena Ladová, dcera Josefa Lady, česká malířka, ilustrátorka a spisovatelka.
  • Jedním z dětských sparingpartnerů Žanety Fuchsové je Lukáš Bech, který se stejně jako Žaneta pohyboval ve světě filmu od pěti let, ale ani on v dospělosti v herectví nepokračoval, na vině byly jeho problémy s hlasivkami. Diváci si jej spojili s Létajícím Čestmírem nebo seriálem Návštěvníci.

 

 

Jak napálit advokáta - premiéra 9. 4. ve 20.00

V roce 1980, chtěl-li mít československý film úspěch, musel být buď třeskutou komedií nebo hlavní roli muset ztvárnit někdo z osvědčených hereckých matadorů, popřípadě se zde musel vyskytovat aspoň malinkatý osten kritiky, který ovšem musel být namířen tím správným směrem, nejlépe do vlastních řad…Nikdy nebylo na škodu, jestliže snímek splňoval i více těchto kritérií. Platí to i o filmu režiséra Vladimíra Čecha. Komedie, byť trochu hořká, Jak napálit advokáta, si bere na paškál české národní vlastnosti – prospěchářství, podvodnictví, vychytralost, hamižnost, prolhanost i všeliké jiné. Hlavní role se chopil Miloš Kopecký, který působí v roli advokáta tak věrohodně, že jen těžko lze uvěřit, že není jeho skutečnou profesí. Jeho JUDr. Hořic je specialistou na soudní spory z motoristické oblasti. Ke své práci přistupuje poněkud neortodoxně: neváhá vyhledávat důkazy přímo v terénu a je v zájmu pravdy ochoten podstoupit i různá rizika. Film je malou sondou do starých dob, kde všude v každé instituci byl pevný telefon, odkud se dalo komukoli kdykoli zavolat, žigulík byl ceněným vozem a uplatit se dalo téměř vše (to snad jediné se nezměnilo). A budou-li mladší ročníky diváků kroutit hlavou nad některými reáliemi jako například výše úplatku či cena embéčka, pak připomínáme, že v pořadníku na auto si zájemce počkal i několik let a pak zaplatil dvaadvacet měsíčních platů…Takže – Jak napálit advokáta? –Těžko!

Zajímavosti:

  • Miloš Kopecký si v poměrně krátkém časovém rozpětí hned dvakrát zahrál postavu právníka. Rok po zdařilé tragikomedii Jaromila Jireše Causa Králík (1979) se objevil v oddechovém snímku režiséra Vladimíra Čecha Jak napálit advokáta.
  • Film je posledním dílem režiséra Vladimíra Čecha.
  • Ve filmu můžete vidět reálie již zmizelé – pražské nákladní taxíky.

 

 

Malá mořská víla - premiéra 15. 4. ve 12.00

 

 

Já už budu hodný dědečku - premiéra 16. 4. ve 12.00

 

Oznámení o změně vysílacích pozic televizních stanic CS Film, Horor film a CS Mini na satelitu Astra

Československá filmová společnost sděluje, že v týdnu 17. až 23. května dojde ke změně vysílacích parametrů jejích televizních stanic CS Film, CS Mini a Horor film na satelitu Astra 3B. Všechny budou nově šířeny v MPEG-4/SD na tp. 3,212 a to následovně: frekvence: 11,934 MHz, polarizace: vertikální, standard: DVB-S2 / 8PSK, pilot: ON, FEC: ¾, přenosová rychlost: 27.500 kSps. Distribuce všech stanic na původní frekvenci 11.797 MHz bude ukončena 23. 5. 2016.

Ti zákazníci satelitní platformy Skylink, kteří využívají některý z certifikovaných set top boxů Skylink READY s funkcí Fast Scan se nemusejí o přeladění starat - automaticky se jim načte nová konfigurace s novou frekvencí. Všechny ostatní, kdo přijímají signál našich stanic prostřednictvím služby Skylink i přímo ze satelitu Astra, pak prosíme, aby si v období 17. 5. až 23. 5. 2016 své přijímače přeladili.

Provozovatel satelitu Astra 3B současně upozorňuje, že s ohledem na formát MPEG-4 je potřeba pro příjem signálu používat HD přijímače.

Děkujeme za pochopení

Československá filmová společnost